Kazatel 4:8-12

Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“ Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám? Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!