Rozhovory s BohemUkázka

Na počátku devadesátých let jsme s Richardem (mým manželem) začali diskutovat o možnosti změnit církev po téměř deseti letech. Toužili jsme po modernějším stylu chval a neviděli jsme v dohledu žádné náznaky změny. Po několika měsících jsme zúžili naše pátrání na dvě nebo tři církve a plánovali náš odchod.

Mezitím jsme se shodli na tom, že se zúčastníme víkendového pobytu, který byl zaměřen na duchovní obnovu. Nejdříve byl pobyt určený pouze pro muže, ženy jely o dva týdny později. Byli jsme ohromeni možností být někde pryč s Pánem v tomto období hledání církve.

72 hodin víkendového pobytu byly pro Richarda osobním probuzením —mohla jsem to vidět na jeho tváři, když se v neděli večer vrátil domů. Když o tom vyprávěl, začala jsem se upřímně těšit na to, co čeká mě za dva týdny.

Poté, co zmínil všemožné detaily z pobytu, najednou otevřel téma, které si systematicky nechal až nakonec. Vysvětlil mi, že během pobytu mu Pán ukázal, že bychom neměli opouštět naši církev — měli bychom zůstat pevně zakořeněni. Když jsem konečně našla slova k odpovědi, rázně jsem vyprskla, že Pán neodhalil tento fakt mně a že očividně minul Boha. Načež mi moudře odpověděl, že bychom ještě měli počkat a uvidíme.

Asi v půlce posledního dne mého pobytu Pán promluvil též ke mně. V jednom momentu jsem byla jaksi blaženě nevědomá a hned na to jsem definitivně porozuměla: Máme zůstat v naší církvi. Tečka. Má předem rozhodnutá vůle narazila na tu Boží pevnou a nepohnutelnou. Bylo to jako když závodní auto nabourá do pevného ocelového zábradlí.

Otřesená a znechucená jsem začala plakat slzy upřímného zármutku. Byla zapotřebí má poslušnost. Byli jsme požádáni, abychom zůstali, ale tehdy jsem nedokázala pochopit Boží záměr. Trvalo to několik let, než jsem pochopila proč. Každopádně jsme se tehdy rozhodli poslechnout a zůstat.

To, co potom následovalo, byly hluboké řezy do mého arogantního postoje -- au. Pak do mé pokory - dvojité au. Některé z mých nejcennějších životních lekcí byly díky tomu, že jsem poslechla a zaměřila se na to poučit se z nich.

K mému překvapení naše církev rovněž podstoupila přestavbu v laskavém Božím načasování. Teď ze zkušenosti vím, že Pán může změnit kohokoli — i mě. A když vidím to probuzení v naší domovské církvi, zjišťuji, že stálo za to počkat. Požehnání vždy následuje za poslušností.