Rozhovory s BohemUkázka

Častokrát k nám Pán promlouvá skrze naši rodinu, přátele, pastory a nebo spisovatele, se kterými se nikdy nepotkáme. Stejně jako přišlo Slovo od Pána k Davidovi skrze Nátana, k Ester skrze jejího strýce Mordechaje a k Timoteovi skrze Pavla, tak i my můžeme být hluboce ovlivněni příkladem ostatních. 

Mohla bych napsat spoustu stran o tom, jak jsem seděla u nohou mentorů a učila se pravdě. Mé deníky jsou vskutku poznamenány touto moudrostí, ale omezím se pouze na jednu. 

Před pár lety jsem měla možnost se několikrát setkat s mentorkou, jejíž poznatky se pro mě staly velice užitečnými. Když jsem se jí zmínila o tom, že mám tendenci vstoupit do vedoucí pozice, ale vzápětí si přeji, abych to neudělala. Vysvětlila mi, že to co začíná smělou vírou se může rozplynout v našem nedostatku sebedůvěry. Náš duch poskakuje a vzlétá, zatímco zděšená duše se ptá: "Co si myslíš, že děláš? Proč chceš takhle riskovat? No tak, vrať se!" 

Pro ilustraci postavila židli doprostřed místnosti a postavila se na ni. Tímto představovala přijetí vedoucí pozice. Povzbudila mě, že když mě Pán zve slovem "pojď nahoru," měla bych sebrat dostatek odvahy na to postavit se ve víře a rozhlédnout se kolem sebe z této nové pozice. Poté, jestli nás Pán opravdu vede, je třeba přikázat naší duši, aby vystoupila tam, kde je náš vírou naplněný duch namísto toho, abychom naší duši dovolili požadovat spěšný ústup.

Stále se řídím touhle radou. Občas si zajdu do prázdného pokoje, který představuje vůdcovství, umístím doprostřed něj židli a postavím se na ni. Z tohoto výhledu se dívám po pokoji a přemýšlím o pověření, do kterého mě Pán povolal. Když jsem tam nahoře, modlím se za ostatní i za sebe. Pak nahlas přikazuji své duši, aby se postavila v nové pozici a byla v pokoji. Řekla jsem ano Pánovi a ne mým pochybnostem. Tato rada se stala určitou moudrostí v mém životě. Byl to Pánův hlas skrze mentorku, které jsem důvěřovala.