Všechno je novéUkázka

Když Pavel mluví o Kristových utrpeních přicházejících do našich životů, mohl mít na mysli několik vzájemně se překrývajících myšlenek: 1. Utrpení pro Krista. 2. Utrpení určená nám Kristem. 3. Utrpení související s Kristem. 4. Nesení utrpení jako je i Kristus nesl.[1] To, čemu věřím, že je pro nás důležité vědět, je že jako věřící budeme trpět tím, co nesouvisí s naším spojením s Kristem. Mnoho křesťanů po celém světě trpí krutým pronásledováním, zatímco jiní jsou pro svou víru zraňováni méně, ale také bolestivými, způsoby. Pavel přestavuje učednictví, které v časech utrpení nachází své místo u Ježíše, protože nikdo jiný nerozumí utrpení lépe, než On.

Ještě jsem nepotkal člověka, který si libuje v utrpení, ale potkal jsem mnohé, kteří nalezli blízkost s Ježíšem právě ve svých utrpeních. Jsou určité části Ježíšova díla, kterým prostě nemůžete porozumět, pokud procházíte životem snadnou cestou, ale jakmile jste je jednou poznali, nevyměnili byste je za možnost žít dál pohodlně, jako by váš život nezasáhlo žádné utrpení. Kromě prožívání zvláštního společenství s Ježíšem (Fp 3:10), odhaluje Pavel ještě jiný důvod, proč utrpení přináší požehnání. 

Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme (2 Kor. 1:5). To je úžasné! 

Jedno z nejkrásnějších vyjádření v Bibli lze nalézt ve čtvrtém verši první kapitoly: “V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha” (B21). Když procházíme obtížemi, je často těžké vidět něco jiného než svojí bolest. Ale najdeme úžasný smysl svého utrpení, když dovedeme přijmout, že naše zkušenosti poslouží jako jedinečná útěcha jiným, procházejícím stejnými zkouškami.

Kristovo utrpení a Jeho útěcha vstupují společně do našich životů, ruku v ruce. Jako křesťané nebudeme nikdy trpět, aniž bychom dostávali útěchu od Krista a věřím, že existuje útěcha, kterou bez účasti na Jeho utrpení nikdy nepoznáme. Pokud procházíš těžkým utrpením, možná i nesnesitelným, dalece překračujícím tvoji schopnost vydržet, čerpej tu Boží útěchu, přicházející do tvého života přímo od Ježíše. On ji slíbil být úměrnou k tvé bolesti. Když se setkáš s Božím potešením, budeš dychtit obvazovat rány druhých s podobnou bolestí, protože Boží útěcha z tebe bude přetékat, je to součást její podstaty. Budeš mít víc ke sdílení než dost. 

  
[1] David E. Garland, The New American Commentary, Volume 29, 2 Corinthians (Nashville: Broadman & Holman Publishers, 1999) stav k 7. srpnu 2017 na mywsb.com.