Radost na cestu: Jak ve zkoušce najít nadějiUkázka

Na cestách se skoro vždycky setkávám s objížďkami a nerovnostmi vozovky. Navíc se může stát, že let má zpoždění, pronajatá auta nejsou připravená, počasí způsobí nečekané situace, opravy silnic zpomalí dopravu, na všech semaforech svítí červená… a seznam je nekonečný. Asi prožívám úzkost, frustraci nebo únavu, ale nevyhnutelně jedu dál a nedovolím, aby mi tyto překážky zabránily dostat se tam, kam potřebuji.

Cesta s našimi milými je stejná. I když nemůžeme určovat, jaké objížďky nás čekají, MŮŽEME se rozhodnout, jak na ně budeme reagovat.

Nemáme kontrolu nad cestou svých drahých, bez ohledu na to, jak moc se o to snažíme, bez ohledu na to, jak moc to zkoumáme, bez ohledu na to, kolikrát je prosíme, bez ohledu na to, na kolik léčení závislosti voláme. Jejich cesta je jejich cesta.

Toto říkám ze zkušenosti. Pokoušela jsem se mít kontrolu nad cestou svého muže, ale to mne ještě víc rozzlobilo a byla jsem ještě naštvanější. Prosila jsem ho, žebrala, vyhrožovala, křičela, přestala s ním mluvit... však víš, zkoušela jsem to. Ale v konečném důsledku jsem to chtěla víc než on, což mne táhlo dolů na cestu vzdoru, hněvu, velkého zneklidnění, strachu, hořkosti, frustrace a bezmoci.

Prostě jsem jen chtěla zpátky svou rodinu. Chtěla jsem zpátky svého muže. Chtěla jsem pokoj. A chtěla jsem naději.

Chtěla jsem radost.

Nicméně jsem se poučila, že jediná cesta, nad kterou mám kontrolu, je moje vlastní. Zasloužím si najít pokoj, naději a radost nezávisle na tom, jaká je cesta druhého člověka –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ včetně mého muže. Mohu se rozhodnout postarat se o sebe. Mohu se rozhodnout zůstat na své dráze k uzdravení.

Také si musím pamatovat, že Bůh je se mnou i na každé objížďce a nerovnosti cesty. On už zná ty objížďky, které řeším. Potřebuji si pamatovat, že jsou součástí jeho plánu, patří do celého obrazu, a patří k jeho cíli.

Já se mohu rozhodnout spolehnout se na Boha a rozhodnout se věřit v radost.