PůstUkázka

Bílá sobota

SOAP: Matouš 27:66

O sobotě mezi Ježíšovou smrtí a Jeho zmrtvýchvstáním je toho zaznamenáno velmi málo. Byl to šabat, takže se nepracovalo a lidé nemohli ani cestovat daleko od svých domovů. Učedníci možná zůstali schovaní, snažili se zpracovat události předchozího dne a vymyslet, co budou dělat dál.

Židovští vůdci si však vzpomněli na Ježíšova slova a Jeho slib, že vstane z mrtvých. I když mu nevěřili, chápali sílu Jeho vlivu a věděli, že Jeho následovníci jsou Mu věrní. Nechali římské vojáky, aby drželi stráž u hrobu a ten zabezpečili velkým kamenem.

Nevěděli však, co přijde. Hrob zapečetili, aby učedníkům zabránili ukrást tělo, ale nečekali, že Ježíš vstane z mrtvých. Zatímco zapečeťovali hrob, Ježíš zpečeťoval spásu těch, kteří v Něj vloží svou víru. Zemřel a zůstal na nějakou dobu mrtvý, aby jednou provždy porazil smrt.

Přemýšlení o těchto událostech nám umožňuje zkoumat, jak reagujeme, když se zdá, že Bůh mlčí. Sobota se nachází mezi tím nejstrašnějším dnem v dějinách a tím nejúžasnějším. Ale ten den se nic nedělo. Jak reagujeme, když se náš život a okolnosti nacházejí mezi zkázou a obnovou? Není snadné trpělivě čekat na vykoupení, ale můžeme si být jisté tímto: Tentýž Bůh, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, jedná bez ustání. Kéž můžeme být Ježíšovými následovnicemi, které zůstávají pevné jako skála i v období temna, nejistoty a ticha, a to bez ohledu na to, jak dlouhé to období bude.