PůstUkázka

Boží úmysl pokání

SOAP: 2. Korintským 7:10

Zamýšlely jste se někdy nad tím, jak obrovská je šíře Božího charakteru? Může se hněvat a může být milosrdný, může být spravedlivý a může být soucitný a to vše v dokonalé míře. Bůh vidí náš hřích a nenávidí ho, ale také nám nabízí milost a dává nám touhu činit pokání a obrátit se zpět k Němu.

Už od stvoření světa se Bůh dává poznat. Svůj charakter a lásku projevuje skrze stvoření, svůj lid i skrze sama sebe. Přestože je svatý a nemůže být tam, kde je hřích, vytvořil pro nás způsob, jak se s Ním smířit. Bůh touží po tom, aby všichni činili pokání a obrátili se k Němu.

Pokud věříme v Krista, máme Ducha svatého, a když hřešíme, cítíme díky tomu zbožný zármutek. Ten zármutek neznamená odsouzení, ale vede nás zpátky k Bohu. Má dvojí smysl – ukázat nám, že potřebujeme Boha, a vést nás k pokání a k návratu k Němu.

Často se nám může stát, že takový zármutek pocítíme, když si uvědomíme Boží laskavost. Ano, jsou chvíle, kdy nám Bůh dá zakusit důsledky našich hříchů, ať už přirozených, nebo jiných, ale právě Boží laskavost nás často vede k pokání. Když vidíme a porozumíme tomu, jak moc nás Bůh miluje, jsme pohnuty a rozhodnuty činit pokání a následovat Ho.

Boží touhou je, abychom si uvědomily, jak moc Ho potřebujeme, a činily pokání. Pokání vede nejprve ke spasení a poté po zbytek života k neustálému posvěcování. Kdykoli ucítíme zármutek a žal nad našimi hříchy, kéž můžeme vědět, že je to milost od Boha, která nás vede k pokání. Kéž se odvrátíme od svých hříchů k Němu, aby pak On mohl nahradit náš zármutek pravou radostí.