Od zkázy k obnověUkázka

SOAP: Skutky 2:46–47

Po dokončení hradeb Nehemiáš vybral, kteří Židé budou v Jeruzalémě žít. Šlo o velmi pečlivý proces, protože ve městě směli žít pouze ti, kteří mohli prokázat svůj původ. Ačkoliv se to může zdát vybíravé a poněkud kruté, smysl byl stejný jako důvod obnovy hradeb.

Jeruzalémské hradby byly přestavěny proto, aby byl zachován chrám a město Boží. Město, které On vyvolil a oddělil pro svůj lid a také k tomu, aby tam přebývala Jeho přítomnost v chrámu. Obnova hradeb zajistila chrámu ochranu před útoky a připomínala lidu, že byl Bohem vyčleněn jako vyvolený národ. Zajištěním, že v Jeruzalémě budou žít pouze potomci Bohem vyvoleného národa, byla chráněna čistota Božího národa a také udržováno zaslíbení, které Bůh dal o vykoupení svého lidu.

V době, kdy byl obnoven chrám, Bůh ještě neposlal Mesiáše. Zaslíbený Mesiáš se měl narodit v Betlémě a měl být Davidovým potomkem z Judova kmene. Pro Boží lid bylo zásadní udržovat svůj rodokmen, protože Mesiáš ještě nepřišel. Lidé si vedli pečlivé záznamy, které pak jednoho dne mohly prokázat, že Ježíš Kristus je přímým potomkem Davida a oním zaslíbeným mesiánským Králem.

V dnešní době máme pro ochranu a zachovávání Božího lidu jiný důvod. Nemusíme chránit konkrétní rasu nebo národnost, ale jakožto věřící ochraňujeme církev, protože je to tělo Kristovo. Raná církev nám dává příklad, jak to můžeme dělat. První věřící o sebe tehdy pečovali tak, že se dělili o to, co měli. Usilovně budovali vzájemnou jednotu a společenství a soustředili se víc jeden na druhého než na své postavení nebo majetek. Setkávali se a chválili Boha, rostli jako jedno tělo a jejich počet narůstal.

Když dnes ochraňujeme Boží lid, neděláme to proto, že bychom se snažili udržet mimo nevěřící, ale abychom světu ukázali, co to znamená věřit v Ježíše. Když bude Kristovo tělo žít způsobem, který Bůh určil – v jednotě a společenství, vzájemném povzbuzování a podporování jeden druhého – bude do tohoto láskyplného společenství přitahováno mnohem více lidí.