Od zkázy k obnověUkázka

SOAP: Přísloví 19:17

V dnešním čtení vidíme, že někteří Židé se k druhým Židům nechovali tak, jak by si Bůh přál. Hospodin oddělil Izraelity od ostatních jako svůj vyvolený národ a oni měli žít a jednat jinak než ostatní národy. To znamenalo, že měli žít podle odlišných morálních norem, a to včetně způsobu, jak se chovali k sobě navzájem.

Jedním z pokynů, které Bůh svému lidu dal, bylo, že si nemají navzájem účtovat úroky. Pokud se někdo dostane do nouze, ostatní Židé mu mají pomoci bez očekávání úroků při splácení a celkově mají být milosrdní k tomu, kdo dluží. Židé mohli účtovat úroky cizincům, ale jejich vztahy mezi sebou měly být obrazem Boží milosti a toho, jak je Bůh odlišil od ostatních národů.

Během obnovy hradeb však bohatší Židé nezacházeli s ostatními Židy tak, jak to Bůh zamýšlel. Mnozí z lidí, kteří na hradbách pracovali, opustili svá pole a rodiny, aby mohli přispět k dokončení díla. To znamenalo, že nemohli pěstovat potraviny ani vydělávat peníze na jejich nákup. Bohatší Židé jim půjčovali peníze, ale účtovali si úroky a drželi jejich děti jako otroky, dokud dluhy nesplatí. Bohatí se více starali o vydělávání peněz než o pokrok v Božím díle nebo o péči o své bratry a sestry.

Jako Boží lid máme žít jinak než tento svět. Máme štědře dávat potřebným, zejména těm v rámci Boží rodiny. Namísto toho, abychom něco očekávali na oplátku nebo někomu načítali dluh, Bůh chce, abychom byli štědří s tím, co nám dal. Více než o své pohodlí a zabezpečení se máme starat o šíření evangelia a blaho Božího lidu. Když to budeme dělat, můžeme si být jisté, že nám Hospodin nepřestane žehnat a dávat vše, co potřebujeme.