Všechno rozdat... a zase to získat zpátkyUkázka

Trvalý odkaz

V různých fázích života ti hlavou vrtají různé otázky. Ve dvaceti se ptáme: „Koho si vezmu? Jakou budu mít práci?“ Ve třiceti se začínáme ptát: „Jak si mohu založit kariéru a jak dopadnou moje děti?“

Ve čtyřiceti se začínáme ptát: „Je tohle práce, kterou jsem opravdu vždycky chtěl? A proč je to tak těžké?“ V padesáti se začínáme rozhlížet zpátky i dopředu: „Jak to dosud dospělo až sem? Co budu dělat, co bude důležité za dalších pětadvacet let?“

V šedesáti máme prosté otázky jako: „Vydrží mi zdraví? A kdy se dočkám vnoučat?“ V sedmdesáti se opravdu začneme ohlížet zpátky a ptát se: „Stálo to všechno za to? A bude si to vůbec někdo pamatovat?“

Je dost pravděpodobné, že v osmdesáti pro nás vlastnictví září už méně. Naopak to, co nám poskytuje radost, jsou věci nehmotné:

• telefonát od kamaráda
• dotek ruky manžela/manželky
• kratičký rozhovor o Božím stvoření
• přítomnost vlastních dětí
• smích vnoučat

To zvláštní na otázkách života je, že ty, které si klademe na konci, jsou ty, kterými bychom měli začínat. Je náročné vést smysluplný život, aniž bychom uvažovali o jeho konci: V co doufáme? O čem sníme ve vztahu ke svému životu, rodině, dětem?

Doufám, že některé otázky, které odkládáme – o smrtelnosti, prožívání smyslu a úspěchu – můžeme řešit už teď. A že zjistíme, že nemluvíme o konci, ale o trvalém odkazu.

Aplikace: Jak podle tebe vypadá úspěch? Bude úspěch vypadat jinak, až budeš na konci života?