Den 3: Zármutek je svatá půda.

Každý rodič ti řekne, jak srdceryvné je slyšet plakat vlastní dítě. Rodiče jsou nastaveni tak, že jim na jejich dětech záleží. Bolest dítěte budí soucit, dokonce i když jejich "bolest" je jen v tom, že tvrdohlavě odmítají zavřít oči a jít spát.

Úplně stejně v Božím srdci rezonuje i naše bolest. Vždycky mu na ní záleží a je vždycky blízko. Není to žádný vzdálený šéf kdesi v oblacích, kterému jde jen o to, kolik jsme toho udělali nebo kde jsme dnes zhřešili.

Záleží mu na nás. Chápe, čím procházíme. A naše emoce prožívá s námi.

Bible často mluví o tom, že Bůh slyší naše volání nebo vidí naše trápení. Malé smrti, kterými procházíme, zasahují i Boží srdce. Jsme mu nekonečně drazí, a tak s námi naši bolest cítí. Dokonce i když to je v očích jiných lidí relativně malá ztráta - možná tě při povyšování v práci přeskočili, nebo se ti někdo vloupal do auta, nebo jsi od vydavatele dostal dopis s odmítnutím, nebo vám umřel domácí mazlíček - tyto zážitky se smrtí jsou pro Boha důležité.

Než Ježíš Lazara vzkřísil z mrtvých, setkal se se sestrami mrtvého, Martou a Marií. Byly zlomené žalem, samozřejmě. Dokonce naštvané. To se jim ozývá v hlase u Jana 11. Ve chvíli, kdy Ježíš viděl zármutek Marie a ostatních, přemohla ho lítost a rozplakal se.

Uvědomuješ si, jak moc to vypovídá o Božím srdci? Ježíš věděl, že Lazara vzkřísí z mrtvých — a přesto se rozplakal. Jejich bolest pro něj byla důležitá. Jejich ztrátu neignoroval, cítil ji s nimi. V jejich utrpení se s nimi posadil a proléval s nimi slzy.

Proč Bohu na našich slzách záleží?

Je to prosté. Protože mu záleží na nás. Nejen na naší produktivitě, na naší svatosti či štědrosti. V jeho očích je tvoje bolest cenná. Tvůj zármutek je svatý. Tvoje ztráta je posvěcená.

A tak když se dostaví smrt, nespěchej a svůj zármutek nepotlačuj. Neuzavírej se do ticha. Ve jménu víry a síly své ztráty nezastírej pozlátkem . Dovol si "procítit své pocity" tak dlouho, jak potřebuješ. Protože tvoje chvíle "smrti" jsou v Božích očích vzácné.