Nezamýšlena k osamělosti: Stvořena pro společenství v osamělém světěUkázka

Postoj skromnosti

SOAP: Filipským 2:3–5

Na své druhé misijní cestě založil Pavel církev ve Filipech. Tato církev se skládala z lidí různých etnik, kultur i různých společenských vrstev. Dopis, který dnes čteme, napsal Pavel pro povzbuzení tamních věřících, aby hledali svou radost v Kristu bez ohledu na to, čemu zrovna čelí. Snaha podobat se Kristu přináší radost, naplnění a pokoj, které se nerovnají ničemu jinému. A tato snaha může také přinášet jednotu i do toho nejvíc různorodého společenství.

Ti, kdo milují Boha, jsou povoláváni k tomu, aby byli jednotní v mysli, lásce, duchu a také životním záměru. Máme se k druhým chovat jako by byli důležitější než my samy. Máme odložit svou pýchu a ješitnost a zaujmout postoj skromnosti a pokory. S ostatními podobně smýšlejícími věřícími můžeme budovat biblické společenství tím, že si budeme navzájem vykazatelní ve svých slovech a skutcích, zatímco se snažíme více se podobat Kristu.

Ježíš netrval na své rovnosti s Bohem, ale přijal podstatu služebníka. Jako Boží Syn měl plné právo protlačit se do popředí a veškerou autoritu a moc dělat vše, co chtěl, aniž by se staral o někoho druhého. Ježíš však nedělal to, co lidé od Mesiáše očekávali. Byl láskyplný, vstřícný a do své služby zval ostatní. Dobrovolně se dělil o svou moudrost a pomáhal druhým, aniž by očekával nebo žádal něco na oplátku. V Jeho poselství a službě nebylo ani slovo nebo obava z nedostatečnosti. Ježíš chtěl, aby ho co nejvíce lidí přijalo jako Spasitele, a pro to, aby jim ukázal svou lásku, byl ochoten dát přednost jejich potřebám nad těmi svými.

My bychom se, stejně jako Ježíš, neměly starat jen o sebe a věci, které ovlivňují náš život, ale také o věci, kterými prochází druzí. Máme jednat jako Kristus, který se pokořil, stal se člověkem a zemřel za naše hříchy. Nenárokoval si žádná zvláštní privilegia, ale žil po boku svých učedníků, jedl s hříšníky a všímal si přehlížených. Naše pohodlí, názory a pýcha nebudou nikdy přednější než láska a úcta k lidem, které Bůh přivedl do našeho života.