Bůh, který obnovujeUkázka

Smiluj se nad námi

SOAP: Žalm 123:1–4

Žalm 123 je poutní písní, kterou zpívali a recitovali Židé, když vykonávali každoroční pouť do chrámu v Jeruzalémě. Vzhledem k tomu, že i Marie byla Židovka, jistě ho také dobře znala. V dnešním zamyšlení nad Žalmem 123 a nad Mariiným příběhem, nalézáme modlitbu tichosti a pokory vhodnou pro toho období.

Žalmista vzhlíží k Bohu a lpí na každém jeho slovu, upíná se k němu a soustředěně čeká na Jeho odpověď a vysvobození. Čeká na to, až Bůh projeví svou přízeň. Ve své modlitbě je odvážný, připomíná Bohu ponížení a opovržení, kterých se mu dostalo od pyšných nadutců.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme v čase, kdy Izrael čelil útisku cizí nadvlády, byl Marii a jejímu okolí útlak zmiňovaný v Žalmu 123 dobře známý. Doufali v Boha a čekali na to, až pošle Spasitele, až projeví svou náklonnost k nim a vysvobodí je od jejich nepřátel.

Bůh odpověděl. Projevil zvláštní a osobní náklonnost k Marii, když si ji vybral, aby se stala matkou Mesiáše. Tou, které se narodí Boží Syn. Bůh také projevil náklonnost svému lidu, Židům, a těm, kteří v něj uvěří, tím, že poslal světu Mesiáše.

Projevil svou náklonnost k nám tím, že poslal svého Syna. Projevuje svou náklonnost k nám každý den, který kráčíme s ním, a jednou ji projeví znovu, až se Kristus vrátí jako Král. Kéž vždy, když přemýšlíme nad Jeho dobrotou a čekáme na Jeho vykoupení, pamatujeme na Jeho přízeň.