Bůh, který obnovujeUkázka

Nadcházející sláva

SOAP: Římanům 8:24–25

Utrpení, které prožíváme na tomto světě, je důsledkem hříchu. Naše osobní trápení nemusí být výsledkem hříchu, ale důvodem našeho zlomení, bolesti, zotročení a úpadku je hřích. Pod tíhou hříchu trpí i celé stvoření. Náš svět volá, sténá a doufá ve svobodu a vykoupení. Naříkáme nad hříchem a utrpením ve světě, s lítostí přiznáváme i náš podíl na něm a činíme pokání. Když to uděláme, můžeme doufat a věřit, že to, co přijde, je hodné naší naděje.

Čekáme na vykoupení. A když jsme v Kristu, máme dar naděje. Naděje v to, co přijde. On slíbil úžasné fyzické i duchovní vykoupení našich těl, které nás ale teprve čeká. Nyní žijeme v napětí, protože víme, co bylo slíbeno a čekáme na Jeho příchod. Žijeme v jakémsi „už, ale ještě ne“.

Zatímco tedy čekáme, upněme se k naději – naději na úplné vykoupení skrze dílo Ježíše Krista. Uprostřed otroctví se držme této naděje. Uprostřed rozkladu se držme této naděje. Když se naše těla lámou, naše mysl kolísá, naši blízcí umírají nebo když se hroutí naše vlády, držme se této naděje. Touto nadějí jsme totiž zachráněny. Když doufáme v Kristovo dílo, v Jeho oběť, vzkříšení a návrat, jsme spaseny.

Smyslem adventu je připomenout nám naše současné utrpení a zároveň velkou naději, kterou máme. Tato naděje nám umožňuje jít dál. Bez naděje, že jednoho dne zažijeme Kristovu slávu a úplné vykoupení, nemáme důvod mu jakkoliv důvěřovat. Naše volba či rozhodnutí dennodenně se upínat k Jeho zaslíbením je to, co dává naší naději růst.

Když snášíme utrpení tohoto světa, roste skrze to naše vytrvalost. Tato vytrvalost zvětšuje naši naději a přesvědčení o tom, kdo přijde – Kristus, náš Král. Ačkoliv ho nevidíme, věříme v naše spasení a vykoupení. Pojďme tedy čekat s velkou vytrvalostí a dychtivostí.