Každé toužící srdceUkázka

Egocentrik a pravý Král Židů

Když mudrci dorazili do Jeruzaléma a ptali se na nově narozeného Krále Židů, Herodes se pokoušel skrýt svou narůstající paniku. Pochopil jedinečný význam a důležitost přítomnosti těchto mudrců v Jeruzalémě a věděl, že se tam neukázali jen tak z ničeho nic. Šli za svým posláním korunovat skutečného Krále Židů, a to byl problém.

Císař Augustus Herodovi dal titul “Král Židů” jako na oplátku za přízeň jeho otce Antipatra. Herodes dokonce vůbec nebyl ani Žid, ale Idumejec. Bez ohledu na to, jak svůj titul získal, byl přesvědčen, že on je ten právoplatný král Židů a každý další, kdo by se k tomu titulu hlásil, jeho trůn ohrožoval.

O Herodově vládě historikové stále polemizují, protože on je předmětem studia extrémů. Na jedné straně to byl stavitel, který neměl sobě rovného. Jeho největší a nejvýznamnější stavební projekt byla rekonstrukce židovského chrámu. Nešetřil na výdajích a dokonce i rabíni, kteří nebyli Herodovi největší fanoušci, často zmiňovali s ničím nesrovnatelnou krásu chrámu.

Ale na druhé straně všechno dobré, co Herodes vykonal, zastiňovala jeho všemu se vymykající paranoia a krutost. Každý podezřelý ze zrady nebyl v jeho přítomnosti v bezpečí, dokonce ani jeho vlastní rodina ne. Když podezříval svou oblíbenou manželku Marianne a jejich syny dvojčata, že se chtějí zmocnit trůnu, nechal je všechny zabít.

A tak když se Herodes dověděl, že se narodil jiný Král Židů, ohrožovalo ho to. Sjednal si tajnou schůzku s mudrci a dal jim pokyn, aby se při návratu u něj stavili a všechno mu o královském dítěti řekli, aby se mu také mohl poklonit. Oni však byli varováni ve snu, aby se k Herodovi nevraceli, takže šli domů jinudy.

Smutný výsledek žízně po moci tohoto egocentrika bylo vražedné řádění. Nechal v Betlémě zabít všechny dvouleté děti a mladší.

Herodův život je příklad trvalého vesmírného boje mezi světlem a temnotou. Z pozemského pohledu Herodes chtěl eliminovat každou konkurenci svého trůnu. Ale z duchovního pohledu toto bylo dílo satana, který se pokoušel zabít toho, kdo hada rozdrtí, Ježíše Krista (Genesis 3:15).

Kdyby Kristus nebyl Král králů a Pán pánů, zůstával by takovou hrozbou královstvím tohoto světa? Ve skutečnosti o 2000 let později svět pořád nemůže ignorovat Krále Židů, který se narodil v Jeruzalémě a dál dokazuje a potvrzuje svůj úřad Krále!

Herodes přišel a zase odešel, a stejné to bylo s mnoha dalšími vládci. A zatím celou tu dobu Ježíš zůstává hrozbou pozemským královstvím a nic nemůže postup Božího Království zmařit. Existuje jeden Král a jmenuje se Ježíš. Evidentní reakce na jeho příchod je poklonit se mu a uctívat ho.

• Jak dnes Ježíšovo narození ohrožuje království a vládce?
• Jak Ježíšovo narození ohrožuje mou ochotu nechat ho v mém životě vládnout?