Od počátku do věčnosti: Studie vyprávění velkého příběhu BibleUkázka

Přečti si 1 Samuelovu 8:4-9.

V několika prvních kapitolách 1 Samuelovy čteme o narození a službě posledního izraelského soudce Samuele. Po mnohaletém věrném vedení Izraele Samuel jmenoval za své nástupce své syny. Ale jeho synové byli hříšní a neposlušní (1 Samuelova 8:3). Proto starší Izraele přišli k Samuelovi a požadovali, aby jim ustanovil krále, který by jim vládl.

Bůh ve své milosti Izraeli dal, co chtěli, a za krále pomazal Saula. Ale místo aby Izraeli přinesl požehnání, ukázal se být králem chodícím si po vlastních cestách a ne po cestě Boží.

Poté, co bylo Saulovi odňato království, v příběhu dochází k rychlému zvratu a zaměřuje se na Saulovo nahrazení Davidem. Zatímco se Saul krčí strachy, David směle brání Boží jméno a izraelský lid (1 Samuelova 17).

V davidovské smlouvě Bůh stavěl na smlouvách s Abrahamem a Mojžíšem. Znovu ujistil o slibech, které už dal, a pak slíbil, že Davidovo království, či vláda, bude trvat na věky. Ze země, kterou Bůh dal Izraeli, vzejde vůdce z rodu Davidova, a z něj poplyne požehnání do celého světa. Ten slíbený král bude někdo větší než David, a bude Izraeli vládnout k naprosté Boží slávě. Nakonec uvidíme, že ten velký Davidův větší Syn bude Pán Ježíš Kristus (Lukáš 11:31)!(1)

Šalomoun poté, co umřel jeho otec a království přešlo do jeho rukou (1 Královská 2:46), začal svou vládu obětováním tisíce zápalných obětí na oltáři v Gibeonu.

Po Šalomounově smrti na trůn usedl Rechoboám. Proti němu povstalo deset severních a východních pokolení Izraele a založili si vlastní království pod Jeroboámem.(2) Pak království, které 120 let prožívalo jednotu pod vládou Saula, Davida a Šalomouna, rychle upadalo pro své rozdělení a modlářství.

Bůh s Izraelem měl trpělivost a posílal proroky, aby lidem připomínali smlouvu uzavřenou s Hospodinem. Dlouho Bůh působil prostřednictvím těchto mužů proto, aby si Izrael přitáhl zpátky k poslušnosti. Po dvou stech let neposlušnosti a modloslužby se Bůh postavil za smlouvu uzavřenou s Izraelem. Tentokrát jim však nedal požehnání, ale soud.

Přečti si 2 Královskou 17:6-7 a 2 Královskou 24:10-17.

Obě království, severní i jižní, byla odvlečena do exilu, konkrétně v letech 722 př.n.l,. a 586 př.n.l. Izrael přešel od rozkvětu pod vedením Šalomouna k životu ve vyhnanství v Babyloně a Asýrii.

V roce 538 při.n.l. se Izrael z vyhnanství vrátil a pod vedením Ezdráše a Nehemiáše úspěšně znovu vybudoval chrám a zdi Jeruzaléma. Nicméně dokonce i po obnovení infrastruktury svého města zase velmi brzy upadli do svého hříšného způsobu života. Izrael potřeboval Mesiáše, toho slíbeného.

(1). Vaughan Roberts, God’s Big Picture (Downers Grove, IL: InterVarsity Press, 2002), 84.

(2). Ibid., 86.