Bůh nebo svět?Ukázka

SOAP: Židům 11:13, 21

Jákobův největší skutek víry nastal na sklonku jeho života. Věděl, že už umírá, a poprosil Josefa, aby mu slíbil, že ho pochová v zemi jeho otců. V zemi, kterou Bůh slíbil dát jeho potomkům. Když pak požehnal Efraimovi, Josefovu druhorozenému synovi, jako by byl prvorozený, projevil tím, že chápe Boží záměry, které přesahují jeho vlastní život.

Boží cesty nejsou jako ty naše. On není vázán kulturou nebo rituály. Dělá, co se mu zlíbí. V průběhu vyprávění o otcích izraelského národa si Bůh neustále vybíral mladší syny, kteří následně dědili požehnání náležející prvorozeným. Ve starověké blízkovýchodní kultuře dostával prvorozený požehnání a dvojnásobný podíl na dědictví po otci. Boží volba se však odvíjí od Jeho věčných záměrů a plánů, nikoliv od pořadí narození nebo od kulturních norem. Jákob tomu porozuměl a nezpochybňoval Boží moudrost, když žehnal Efraimovi namísto Manasese. Podřídil se Božímu vedení a jednal ve víře.

Jákobovo jednání v této scéně ukazuje přetrvávající Boží působení v jeho životě. V předchozích situacích jednal Jákob často lstivě a sám ze sebe. Projevoval sklony k nečinnosti a také sklony zvýhodňovat některé manželky nebo syny. Hospodin v něm však nikdy nepřestal konat a jen díky své milosti ho nepřestával formovat. Poté, co ho celý život napomínal a vedl ke kázni, byl Jákob schopen rozeznat Boží vůli. Nepochyboval, že Bůh bude i nadále žehnat jeho rodině a přivede je zpět do země, kterou jim zaslíbil. Naučil se podřizovat Božímu plánu a Hospodin jeho rodině díky tomu požehnal.

Tím, jak zraje naše víra, se dokážeme i my stále snadněji podřizovat Božím plánům. Jákob si uvědomil, že Boží zaslíbení se za jeho života zcela nenaplní, a byl si jistý, že Bůh bude jeho rodině věrný i po jeho smrti. Tak jako Hospodin nepřestal působit v Jákobovi, nepřestává působit ani v nás. Neustále na nás pracuje a formuje nás, abychom se více podobaly Jeho Synovi. Vytrvale nám pomáhá a vychovává nás, zatímco uskutečňuje své záměry. Jak porosteme ve víře, budeme lépe rozeznávat Jeho plány a budeme se jim ochotněji podřizovat, i když se třeba budou lišit od těch našich. Když si uvědomíme požehnání, která jsme od něho dostaly v minulosti, posílí to naši víru a důvěru v Jeho schopnost a ochotu žehnat nám i v budoucnosti. On je vždy věrný a vždy dodržuje své sliby.