Jistota věčnosti: Evangelium podle JanaUkázka

SOAP: Jan 2:22

Naše dnešní čtení nás přivádí ke známé scéně z Ježíšova života. Jan tuto událost zaznamenal na počátku svého evangelia, zatímco Matouš, Marek a Lukáš ji zmiňují až během posledních dnů Ježíšova života. Každé z evangelií má jiný způsob převyprávění Kristova života. Janův přístup byl takový, že vybíral konkrétní události, které dokazovaly, že Ježíš je Boží Syn a jediná cesta k věčnému životu. Janovo evangelium je strategickým vysvětlením toho, kdo je Ježíš. Když to budeme mít na paměti, lépe rozpoznáme zamýšlený význam té či oné pasáže.

Když Ježíš přišel během svátku Pesach (jeden z nejdůležitějších židovských svátků) na nádvoří chrámu, znatelně se rozhněval. Upletl si bič a začal z chrámu vyhánět ovce, voly a všechny ty, kteří je prodávali. Rozházel stoly těm, kteří zde směňovali peníze a prodavačům holubic řekl, ať okamžitě odejdou. Ježíšova reakce ukazuje, jak zkažený byl židovský náboženský systém.

Zákon vyžadoval, aby bylo k obětování přivedeno do chrámu neposkvrněné zvíře. Druh zvířete se odvíjel od druhu oběti. Namísto toho, aby lidé přiváděli zvířata z velké dálky, mohli je k obětování zakoupit přímo v Jeruzalémě (Deuteronomium 14:24-26). Lidé také museli zaplatit chrámovou daň (Exodus 30:12-14) jako oběť Pánu. Daň a platbu za zvířata ale nebylo možné zaplatit římskými denáry, takže peníze bylo potřeba směnit na chrámovou měnu.

Peněžní směny a prodej zvířat probíhaly v chrámových nádvořích. Chrám měl být místem uctívání, místem ctění Boží svatosti skrze oběti, ale lidé z něj udělali tržiště a banku. Jejich činy nerespektovaly Boží svatost ani Jeho svatostánek, což se Ježíši hnusilo.

Židovští představení pak po Ježíši požadovali, aby dokázal svou pravomoc vyhnat tyto lidi z chrámových nádvoří, čímž narušil celý zaběhnutý systém. Namísto toho, aby přistoupil na jejich hry, ale Ježíš předpověděl své vzkříšení. Verše 21 a 22 nám ukazují, že Jan předpokládal, že čtenáři znají konec celého příběhu – tedy, že Ježíš byl ukřižován a za tři dny vstal z mrtvých. Když tento text budeme číst a budeme mít na paměti jeho závěr, nabízí se nám další konkrétní důkaz, že Ježíš je tím, kým říká, že je.