Tajemství MágůUkázka

Existuje mnoho teorií ohledně toho, co tehdy mágové na obloze nad Izraelem viděli. Podle mého názoru vysvětlení založená čistě na přírodních jevech selhávají. Kdyby následovali skutečnou hvězdu, odporovalo by to fyzikálním zákonům. Hvězdy totiž obvykle cestují napříč nebem z východu na západ. „Hvězda”, jíž viděli mágové, je však vedla cestou z Jeruzaléma do Betléma – tedy ze severu na jih. Vedla je na zcela přesné místo, do konkrétního domu, kde se zastavila, což ovšem běžné hvězdy nedělají.

Je možné, že mágové viděli něco podobného tomu, co o stovky let dříve zažívali proroci. Bůh řekl Mojžíšovi: „Ať mi udělají svatyni a budu přebývat uprostřed nich“ (Exodus 25:8). Po dokončení oné svatyně se Boží přebývající Sláva „Shekinah” usídlila ve svatyni svatých. Když o řadu let později král Šalomoun postavil chrám, naplnila ho dramatickým stylem opět Boží sláva Shekinah.

Boží sláva přebývala ve svatyni svatých Šalomounova chrámu po stovky let, avšak Izrael nepřestával hřešit a bouřit se. S neodvratným přicházejícím soudem se stalo něco tragického. Boží sláva se vzdálila od chrámu. Odešla tak tiše, že si toho většina Izraele ani nevšimla. Prorok Ezechiel však Boží slávu spatřil odcházet (Ezechiel 10). Zničení Šalomounova chrámu a porážka národa byly jen vnějšími projevy jejich vnitřního duchovního bankrotu.

Když se ještě vrátíme k betlémské hvězdě, když prorok Ezechiel spatřil Pánovu Slávu vzdalující se první svatyni, dokázal její pohyb sledovat krok za krokem. Nápadně se to podobá zážitku pastýřů, kterým andělé ohlásili narození Spasitele, „A hle, postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila“ (Lukáš 2:9). Naznačuje to, že stejně tak mohli i moudří muži následovat pohyb hvězdy až na „konkrétní adresu”. Přirozené nebeské těleso by podobnou přesnost nikdy nezajistilo a nezastavilo by se nad konkrétním domem (Matouš 2:9). Co když mágové skutečně spatřili Boží přebývající Slávu „Shekinah”, která se od Izraele kdysi vzdálila a nyní se do něj vracela?

Svým příchodem na svět se Ježíš stal vyvrcholením přebývající Boží Slávy „Shekinah” a korunou Boží přítomnosti uprostřed lidí. Proto Písmo praví, že bude nazván „Immanuel“, což znamená „Bůh s námi!“ (Izajáš 7:14). Není divu, že Jeho narození oznamovaly a oslavovaly početné zástupy andělů! Tak velký zázrak se na zemi do té doby nestal. Nic z toho, co člověk vytvořil či sestrojil, se nemůže rovnat s tím, že se sám Bůh oblékl do lidského těla a vytvořil si mezi námi svůj domov. Jan říká, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi” (Jan 1:4). Když slavíme Vánoce, oslavujeme skutečnost, že Bůh přišel, aby přebýval mezi námi. Jak úchvatná myšlenka!