Dar VánocUkázka

Přítomnost hvězdy

Bible říká, že nebesa a země zvěstují Boží slávu. Myslím, že většina věřících s tím souhlasí. Avšak něco na stvoření nás přiměje téměř všechny říct: „No tohle!“

Pro některé to může být majestátní horská krajina na obzoru. Pro jiné jasně modrá barva tříštících se vln v oceánu nebo nekonečné kombinace barev, které malují stromy na podzim. Ale pro mnohé je to nádhera a nespočet hvězd na noční obloze. Bezpočet blikajících světel viditelných z tak velké dálky. Jejich velikost, žár a množství jsou až ohromující.

Byla však jedna hvězda, která byla jiná než všechny ostatní. Byla to hvězda, která vedla mudrce k Ježíši. Příběh této hvězdy je skutečně pozoruhodný. Začíná u mužů zvaných mudrcové. Pocházeli „z východu“, pravděpodobně z Persie. Tito muži byli známí jako králové a moudří, a termín mudrcové naznačuje, že obojí bylo pravdivé. Byli to muži velkého vzdělání, kteří se díky své moudrosti stali autoritami.

Tito mudrcové si všimli nové a odlišné hvězdy na své noční obloze. Bylo na ní něco zvláštního a věřili, že signalizuje příchod velkého krále. Rozhodli se hvězdu následovat, protože se domnívali, že je povede k tomuto velkému králi.

Hvězda je nakonec dovedla k místu, kde byl malý Ježíš, a mudrcové Jej uctívali a nabídli Mu dary. Jistě by je neohromila Marie, Josef, Ježíš ani jejich okolí. Nic nenasvědčovalo královské přítomnosti. Nebyl zde žádný trůn, královský oděv, palác ani služebníci.

Byla to pokorná rodina v pokorných podmínkách. Přesto mudrcové neváhali uznat malého Ježíše jako Krále hodného jejich úcty. Poklonili se před Ním a nabídli Mu cenné dary. To vše bylo založeno na té hvězdě.

Hvězda byla zdrojem vedení pro mudrce. Byla „světlem, které svítí v temnotě“. Nejenže svítila na temné noční obloze, ale byla také světlem zjevení, které odhalilo pravdu o tom, kým Ježíš byl a je. Ježíš je Král, před kterým se ostatní králové klanějí a uctívají Ho. Někteří to dělají dobrovolně, uznávajíce, kým je, zatímco jiní to jednou učiní pod nátlakem Jeho autority, až budou stát před Jeho soudem.

Hvězda k nám stále promlouvá i dnes. Připomíná nám, že je s námi přítomný někdo, kdo nás vede a odhaluje nám Boží pravdu. Už to není hvězda na obloze, ale Duch svatý, který nám byl dán, aby přebýval v nás. On je „Duchem pravdy, který nás uvádí do veškeré pravdy“. On je náš „rádce“, který osvěcuje naši mysl i ducha. On osvětluje cestu, po níž můžeme bezpečně kráčet.

Tak jako byla hvězda pozoruhodnou přítomností pro mudrce, vedoucí každý jejich krok, nyní nás vede samotný Duch svatý. Přísloví 3:5-6 to vystihuje dobře: „Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná.“