Moc Vděčného SrdceUkázka

Vděčnost se projevuje činy

Slova „děkuji“ se mohou snadno stát neživotnou, mechanickou reakcí, která je vyslovena s minimem myšlenek, významu, uznání a integrity. Naše „děkuji“ by mělo být úmyslným projevem upřímné vděčnosti, které vyjadřuje záměr vděčného srdce bez ohledu na to, jak velký nebo malý je skutek, který byl pro naše „děkuji“ inspirací. Je snadné se domnívat, že Pán má na mysli jiné, vznešenější starosti a naše projevy vděčnosti nepotřebuje nebo ho nezajímají. Nic nemůže být dále od pravdy. On si všímá toho, zda si vážíme jeho darů, které nám dává, stejně jako si každý rodič všímá toho, zda si jeho dítě váží jeho daru, nebo jen bezcitně vyžaduje víc a nevšímá si jeho hmatatelného projevu lásky.

To je patrné z Lukáše 17,12-19, který líčí, jak Ježíš uzdravil deset malomocných v odpovědi na jejich prosby, aby se nad nimi smiloval. Když se na Ježíšův příkaz obrátili a šli se ukázat kněžím, právě tehdy došlo k jejich uzdravení. Devět z deseti pokračovalo v cestě a radovalo se z přijatého daru. Jeden se ale zastavil a vrátil se Dárci poděkovat. „...padl na tvář k jeho nohám a vzdával mu díky“ (KJV). Zbylých devět však neuniklo Pánově pozornosti. Rychle se vděčného uzdraveného zeptal, kde jsou ti ostatní, čímž naznačil, že se diví, proč nejsou dostatečně vděční za dar uzdravení, který právě dostali a také mu nepřišli poděkovat.

Bible nás stále znovu nabádá, abychom Hospodinu děkovali - jen v Žalmu 107 žalmista volá, abychom „...vzdávali díky Hospodinu“ (NIV) asi pětkrát. A stejně jako vděčné činy desátého uzdraveného malomocného mluvily hlasitěji než jakákoli slova, i my musíme svou vděčnost Bohu vyjadřovat nejen slovy. Vděčnost se projevuje činy! Každý den může být Díkůvzdáním, když Dárci ukážeme, jak jsme vděční za jeho nevyčerpatelné dary a dobrotu. Šťastné Díkůvzdání!