Neurazitelní Ukázka

Působit uzdravení nebo zraňovat? 

Je svůdné svůj hněv naprosto ignorovat a věřit, že dobrý křesťan by se neměl zlobit. Ale tato strategie v sobě má několik úskalí. Za prvé, Bůh nám emoci hněvu dal, a hněv sám o sobě problém není. A za druhé, hněv ignorovat nezpůsobí jeho zmizení. 

Vlastně to je tak, že skrývat svůj hněv často může vést k hořkosti, vzdoru nebo cynismu - a nic z toho nám nepomáhá být podobnější Kristu. 

A na druhé straně toho spektra se mnozí často svému hněvu poddávají. Vybuchneme nebo křičíme na lidi, protože nás to bolí. 

Ani jedna z těchto reakcí není moudrá. 

Jde o to, že hněv ve skutečnosti může být velmi užitečná emoce, když se s ním zachází správně. Hněv indikuje, že je potřeba něco napravit, postavit se za sebe a druhé, a napravit problém. Ve skutečnosti hněv může ve vztazích fungovat jako katalyzátor k uzdravení a obnově. 

Podívej se, co o tom říká Efezským 4:26-27: 

"Hněváte-li se, nehřešte;" zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu. 

To nás povzbuzuje, protože den naší bolesti byl měl být i dnem uzdravení. To znamená, že potřebujeme svůj hněv využít jako palivo k činu - ne palivo k zášti. 

Jak tedy dát hněvu průchod, aby to bylo životodárné?  

1. Přiznej si svůj hněv. Zhluboka se nadechni. A předtím, než řekneš něco, čeho bys později litoval, na chvilku se zastav a zvaž, proč se tak zlobíš. Překročil někdo hranice, které bys rád ubránil? Ublížil někdo někomu, koho máš rád a na kom ti záleží? Jedná se o nespravedlnost, kterou je potřeba napravit? Pak jdi a něco s tím udělej. Popovídejte si o tom a bojuj o uzdravení navzdory tomu, co cítíš.  
2. Za svůj hněv s modli. Požádej Ducha svatého o ukázněnost, střízlivost a klidný postoj naplněný odpuštěním. Popros Boha, aby ti ukázal každou část viny, kterou na tom hněvu neseš ty, nebo jestli je tu něco, co bys ty měl udělat.  
3. Usiluj o obnovu a smíření. Když se na někoho rozzlobíš, ten den, kdy k tomu dojde, by mělo dojít i k odpuštění. Nečekej do zítřka a poskytni milost, kterou můžeš dát už dnes. 

Hněv je nevyhnutelný, ale nemusíme se ho bát ani se za něj stydět. Nemůžeme ovládat, co se nám přihodí, ale svou reakci na to ovládat můžeme. A tak buďme lidmi, kteří reagují pomalu, brzy se omluví a snadno odpouštějí, abychom mohli být příkladem v lásce.

Modlitba: Bože, děkuji, že jsi mi jako dar dal schopnost rozzlobit se. Když cítím, že to přichází, dej mi moudrost pozastavit se a přinést to k tobě. Pomoz mi být pomalý k mluvení a pohotový k slyšení. Dej mi sebekázeň a pomoz mi zvládat hněv tak, aby ti to přinášelo čest. Ve jménu Pána Ježíše, amen. 

*Prosím, vezmi na vědomí toto: když prožíváš hluboké zranění nebo trauma, nebo když se ocitneš v situaci, kde by usilovat o smíření bylo nebezpečné, zvaž, jestli bys neměl vyhledat pomoc věřícího poradce.