Víra namísto dokonalostiUkázka

SOAP: Genesis 13:15–16

Z Egypta se Abram vrátil zpět do země kanaánské – země, kterou mu Bůh zaslíbil – s velikým majetkem. Získal tam ovce, dobytek, osly, velbloudy, otroky a otrokyně a jeho stáda se opravdu rozrostla. Rozrostla se tak moc, že se území, které obýval, stalo přeplněným a nebylo schopno plně nasytit jeho stáda a zároveň stáda jeho synovce Lota. Ve 13. kapitole Genesis nacházíme první zmínku, že s Abramem putoval jeho synovec. Přestože Bůh zaslíbil, že Abramovi dá kanaánskou zemi, stále v ní žili také Kanaánci a Perizejci. Nebyl zde proto dostatek prostoru, aby uživil obě rodiny a celé jejich domácnosti.

Místo toho, aby Abram po Lotovi požadoval, aby pro sebe a svá stáda našel novou zemi, dovolil mu vybrat si – třeba i zemi, na které zrovna hospodařil Abram. Abram důvěřoval Božímu slibu namísto svému odhadu, jak je tato země schopná plodit. A přesto, že se zdálo, že země, kterou mu Bůh zaslíbil, není dost plodná (a Hospodinův slib je opět v ohrožení), Abram tentokrát ve své víře vytrval.

Boží zaslíbení nebylo nikdy ohroženo. Abram věřil, že mu Bůh zemi dá. Řídil se vírou, zatímco Lot se naopak řídil zrakem a vybral si zemi, která se zdála úrodnější.

I když Abram nebyl dokonalý, jeho život je pro nás ukázkou velké víry. Bůh mu dal neuvěřitelné zaslíbení – zemi, potomstvo a všeobecné požehnání – a i když někdy pochyboval, nakonec vždy projevil velkou víru. Vyprávění o Abramově životě je naplněno chvílemi velké víry a zároveň snahou naplnit Boží sliby svými vlastními silami a jednáním. Abram věřil Božímu zaslíbení. Věřil, že mu Bůh dá zemi, tak jak řekl, a s vírou kráčel vstříc naplnění tohoto slibu.

Modlitba

Bože, Ty jsi ten, který plní své sliby. Slíbil jsi, že Abramovi dáš zemi a tento slib jsi dodržel. Stejně tak plníš i sliby, které jsi dal mně. Pomoz mi žít život s velkou vírou, jednat se štědrostí a věřit, že Ty mi vždy poskytneš přesně to, co budu potřebovat. Amen.