Jak se ze zklamání zase vzpamatovatUkázka

Většina lidí, které známe nejlépe na světě, jsou rodina. Sdílíme s nimi zármutek i radost, trávíme s nimi většinu času, a jde nám o jejich dobro a prospěch víc než všech ostatních. Jako takoví tito naši milí často bývají těmi, kdo nás v našem klesání pozvedají, a my je proto máme moc rádi.

Ježíš během svého působení na zemi strávil víc času se svými učedníky než s kýmkoli jiným. Znali jeho hlas, myšlení, osobní styl, co ho zlobilo, a dokonce i jeho osobní obličejová gesta. Když ho ukřižovali, zničilo je to tak, že si to neumíme ani představit. A tak když se objevil těm dvěma na cestě do Emauz (viz den 2), nejdřív se jim nedal poznat, aby si mohl poslechnout, co doopravdy mají v srdci. Ale jak uvedené verše ukazují, jejich oči se otevřely všemu včetně toho, kým on skutečně je, až právě ve chvíli, kdy lámal chleba a podával jim ho. 

Tento čin jim nápadně připomněl jeho gesta při Poslední večeři, kde je vyučoval a předem upozorňoval na to, co přijde. V tom známém gestu lámání chleba ho učedníci poznali a okamžitě je to povzbudilo.

Když s námi život smýká a vláčí, a zápas začíná být k neunesení, naše schopnost pozvednout se nad to visí jen na blízkém společenství s Kristem. Trávíme s ním čas? Modlíme se a čteme si jeho slova? Stejně jako trávíme čas se svou rodinou a sdílíme s nimi radosti i trápení, sdílíme i s Kristem svá vítězství a předáváme mu svá břemena? Stručně řečeno, žijeme jako lidé skrytí v něm? Udělej si každý den čas na seznamování s tím, komu jsi odevzdal svůj život, a nech ho, aby ti zjevoval své pravé já. Pravidelné spojení s Kristem nám poskytuje prostředky, s jejichž pomocí se pozvedáme nad zklamání svého života.