Zbavené hanbyUkázka

Adam, Eva a hanba hříchu

Čtení: Genesis 3:1-7, 11; Jan 10:10

SOAP: Genesis 3:11, Jan 10:10

Přemýšlely jste někdy nad tím, jak dlouho žili Adam s Evou v zahradě Eden před jejich kolosálním pádem? Bylo to několik týdnů, pár měsíců nebo mnoho let? Možná si mnohé myslíme, že bychom se chovaly lépe než Adam s Evou. Přece není tak těžké držet se dál od jednoho stromu. Pokušení však silně nahlodává naše srdce a snaží se nás přesvědčit, že jsme chytřejší než Bůh.

Hanba hříchu přišla na svět mrknutím oka a kvůli hříchu se vše změnilo (a pokřivilo). Způsob, jakým komunikujeme s Bohem a ostatními, způsob, jakým vidíme samy sebe, náš pohled na svět, naše pracovní morálka, výběr našich slov, myšlenky o našem životě – to všechno bylo a je ovlivněno hříchem.

S hříchem přichází hanba. Hanba způsobuje, že samy ze sebe nemáme dobrý pocit. Nutí nás zakrývat naše chyby, což často vede k tomu, že se dopouštíme dalších hříchů. Nejhorší však je, že stud za hřích nás často drží daleko od Boha. Tolik se nemodlíme, nečteme Jeho Slovo tak, jak bychom měly, nevyznáváme hříchy, a možná se dokonce i přestáváme scházet s ostatními věřícími. Hanba je silná. Jsou dny, kdy se můžete cítit, jako by se nedalo uniknout jejím spárům. Když na vás dopadá drtivá tíha hanby, pamatujte však na toto: Bůh je silnější. Připravil cestu z vaší situace skrze Ježíše a je připraven přivítat vás ve své náruči.

Modlitba

Pane, nechápu plně, jak hrozný hřích je. Bojuji současně s pocitem hanby za své hříchy a tím, že je mi v nich vlastně dobře. Pomoz mi, Pane! Ukaž mi, že Tvé cesty jsou lepší, Tvá láska je bezpodmínečná a že Tvoje moc může změnit ta nejtemnější zákoutí mého srdce. Amen.