Jak vyhrávat válku ve vlastní hlavěUkázka

Teď se podívejme zpátky k Pavlovi. Je ve vězení. Ne za nějaký zločin, ale protože mluvil o Ježíši. Možná ho čeká poprava. Svým přátelům do Filipis píše: "Radujte se v Pánu vždycky" (Filipským 4,4). Pak zní jako maminka, protože se opakuje, pro případ, že jsi ho náhodou neslyšel. "Znovu říkám: Radujte se!" 

To je úžasný verš na kávový hrnek napsaný okrasným písmem: "Radujte se v Pánu vždycky!" Je to dokonalé na magnetku na lednici. Co to dát na přáníčko? A když svým kamarádům řekneš "Radujte se v Pánu vždycky!”, zní to tak duchovně!

Upřímně: Nesnáším, když mi někdo tento verš cituje.

Když jsem uprostřed náročné situace, nebo jsem píchl pneumatiku a venku je přes 30°C, nebo jsem právě zjistil, že si musím nechat vytrhnout zub, nebo mi stůně dítě. "Craigu, jen se vždycky raduj v Pánu!"

Vždy mě to nutí přemýšlet o člověku, který to říká. Ty se vždycky raduješ v Pánu? Opravdu? A stejně můžeš pochybovat i o Pavlovi. Seděl ve vězení a přitom nabádal ostatní, aby se radovali v Pánu! 

Ale radoval se tedy Pavel v Pánu, když byl ve vězení? Ano, radoval.

Pavel byl se svým přítelem Silasem.

Umíš si je představit? Uvrženi do vězení, přistáli na studené tvrdé zemi, tělo plné otevřených ran, možná se zlomeným nosem a pár zlomenými žebry. Nikde žádný doktor, sestřička, náplasti ani léky proti bolesti.

Byl jsi v podobné situaci? Možná jsi padl na zem, když jsi zjistil, že někdo, koho miluješ, má rakovinu, že tvé dítě bere drogy nebo že tě tvůj partner podvádí. Co děláš v takových situacích?

Co dělali Pavel a Silas? Chválili Boha.

Co dělal Pavel ve vězení? Stále se radoval.

Za prvé, chválili Boha za to kdo je, ne co se děje. Byli celí zakrvácení a spoutaní ve vězení. Kdyby ses jich zeptal: “Za co Boha chválíte?”, nemyslím, že tam bylo nějaké "co", na které by mohli poukázat. Nic dobrého se nedělo, ale jejich Bůh byl stále dobrý. Nechválili Boha za žádné "co". Chválili ho za "kdo". A to můžeš dělat i ty. 

Okolnosti jsou možná špatné, ale tvůj Bůh je pořád dobrý. Je blízko, Jeho sliby stále platí, Jeho láska si neklade žádné podmínky, Jeho milosrdenství je úžasné, Jeho načasování dokonalé. Nemusí se ti líbit, co se děje, ale pořád můžeš Boha chválit za to kým je.

Za druhé, chválili Boha ještě předtím, než se o ně postaral. Tak často chválíme Boha až potom, co nám poskytne to, po čem toužíme. Zamysli se nad tím. Nepřipomíná ti to malé rozmazlené dítě? Nebudu vděčný, dokud nedostanu přesně to, co chci. Můžeme být lepší, a co je důležitější, Bůh si zaslouží něco lepšího. Pavel a Silas chválili Boha ještě předtím, než jejich modlitby vyslyšel nebo změnil jejich situaci. A přesně takový člověk chci být i já.

Za třetí, chválili Boha a On se potom ukázal. Pavel a Silas uctívali Boha uprostřed noci a—bum!—Bůh se projevil.

Náhle vypuklo zemětřesení a vězení se otřáslo v základech. Všechny dveře se rozletěly a všem vězňům spadly okovy! Skutky 16,26

Nechválili Boha, protože se ukázal. Bůh se projevil proto, že Ho chválili. 

Když Boha chválíme, objeví se. Když se ukáže, změní to naše myšlení. Když změníme myšlenky, změníme i svůj život.