Modlitby pod otevřeným nebemUkázka

Jeho tělo zlomené pro nás, naše srdce zlomená pro něj

Před mnoha lety jsem přijal velice zajímavé vidění. Spatřil jsem v něm masivní přehradu. Zadržovala mocnou řeknu, na její druhé straně však byla žíznivá půda, vysušená a popraskaná od slunečního svitu. Pochopil jsem, že řeka reprezentuje Boží slávu a vysušená půda svět. Věděl jsem, že je Boží vůlí, aby jeho sláva pokryla zem jako vody pokrývají moře. Zeptal jsem se tedy: „Pane, jak pronikne tvá sláva skrze masivní zeď přehrady?“ A vtom jsem to uviděl. V přehradě se začaly dělat malé trhlinky … zdánlivě neškodné vlásečnicové úlomky. Miniaturními prasklinkami však náhle začala stříkat voda. Praskání pokračovalo a já sledoval, jak malé kousky zdi postupně začínají odpadat. Voda se brzy valila ze všech stran a náhle, v jednom okamžiku, byla mocná přehrada smetena a suchou půdu zalila voda. Pán ke mně tehdy promluvil a řekl mi: „Moje sláva pokryje zemi skrze zlomené lidi.“

Před časem mě zasáhl Ježíšovo prohlášení, jež pronesl když lámal chléb při poslední večeři: „Toto je mé tělo, které se za vás láme“ (1. Korintským 11:24). Hovořil o svém ukřižování. Při čtení jeho slov se mi okamžitě vybavila slova apoštola Pavla z Galatským 2:20: „S Kristem jsem ukřižován. Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ Jak mocné vyznání. Být ukřižován spolu s Kristem – takové naše zlomení vypůsobí zavlažení suché půdy světa, který je okolo nás. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“

Jak ale můžeme být ukřižováni s Kristem? Skutečností je, že Ježíš svůj život položil dlouho předtím, než jeho tělo bylo přibito ke kříži. Slyšte jeho modlitbu v zahradě: „Ne má vůle, nýbrž tvá se staň“ (Lukáš 22:42). To je opravdová zlomenost. Tam probíhá skutečné ukřižování. Když odložíme naši vůli a vlastní touhy, tehdy se naše modlitby stávají opravdu mocnými.