Lépe se rozhodovat, méně litovatUkázka

Někdy... vlastně mnohem častěji, než se nám chce přiznat, možnost, kterou zvažujeme, v nás budí lehké napětí. Něco na tom je poněkud nepříjemné. Něco se na tom nezdá úplně dobře. Zastavuje nás to. Obtěžuje nás to. Nutí nás to váhat. A často nemáme ani ponětí proč.

Odborníci tomuto jevu někdy říkají blikající kontrolka. Je to jakýsi vnitřní pocit “Nejsem si jistý proč, ale mám kolem toho pocit, že to nějak není v pořádku.” Jestli je to takhle, dlužíš sám sobě zastavit se a věnovat tomu napětí pozornost.

Neignoruj to.

Neshoď to jen tak ze stolu.

Zastav se a zeptej se sám sebe: “Co mi na tom vadí?”

To vnitřní váhání, ta blikající kontrolka, často bývá Boží způsob, jak nás přesměrovat. Lidé poddaní Bohu se nepokoušejí hrát si na Boha. Nepředpovídají, jak to dopadne. Místo toho se podřídí. Poslechnou. Následují. Tak jako stojí o to své cosi, stejně silně chtějí v noci klidně ležet s vědomím, že mezi nimi a jejich nebeským Tatínkem je všechno v pořádku. A oprávněně. Jak můj táta s oblibou říkává: "Bůh na sebe bere plnou odpovědnost za život, který se mu plně poddává.”

Takže věnuj tomu napětí pozornost. Když to neuděláš, může se ti stát, že si pak dodatečně budeš přát celé to vrátit zpátky a své rozhodnutí zrušit.

Jestli je v tobě něco, co tě ruší a je těžko postižitelné, nebo čeho se dotkl někdo jiný a tobě dělá starost možnost, kterou zvažuješ, zastav se a věnuj tomu pozornost. To vnitřní pnutí může dost dobře být Boží způsob, jak tě chránit. Může to být jeho způsob, jak tě odvrátit od rozhodnutí, kterého bys později litoval. Pokaždé, když se rozhoduješ, zvlášť když tě to rozhodování zaskočí, ptej se: "Necítím napětí, které vyžaduje mou pozornost?" Neignoruj to. Nesetřes to ze sebe. Nech to na sebe působit tak dlouho, až budeš vědět, co ti na tom vadí.