Změněný život: ZajištěníUkázka

V tomhle si Boha vyzkoušej

Zamyšlení s Leou

V křesťanských kruzích o Bohu často mluvíme jako o zaopatřovateli. To neznamená, že Bůh je nějaký džin v láhvi, připravený dát nám všechno, o co si řekneme. Přesto věřím, že nám poskytuje touhy našeho srdce, když toužíme vyladit své touhy s jeho vůlí. 

V celé Bibli se setkáváme s důkazy Boží štědrosti. Na začátku Bůh dal Adamovi Evu, aby nebyl sám. Dal Haně dítě poté, co se sedm let modlila, aby otěhotněla. A samozřejmě, Bůh nám dal ten nejlepší dar ze všech, když poslal svého Syna Ježíše, abychom s ním mohli mít věčný život. 

Bůh nám své dary dává i dnes. Dává pokoj, sílu, útěchu i moudrost. Věrně se stará o všechno, co potřebujeme. Na oplátku po nás chce, abychom ho hledali, trávili s ním čas a spoléhali se na něj. Chce po nás, abychom mu nad svým životem předali kontrolu a celý mu ho nabídli. Chce být první v každé oblasti, i v té finanční.

Všechno dobré, co máme, je od Boha. Ono mu to vlastně všechno patří. Když nám tyto dary dává, čeká od nás, že se o ně budeme náležitě starat a budeme dobrými hospodáři toho, co nám svěřil. K jeho očekávání patří i to, že mu budeme vracet prvních 10% svého příjmu, třeba ve své místní církvi.

Desátky nejsou o tom, co Bůh chce od nás, ale co chce pro nás. Když v desátcích žijeme v souladu s jeho vůlí, on je věrný a požehná nám. Možná to požehnání ne vždycky bude vypadat tak, jak bychom si přáli, ale Bůh svoje slovo vždycky dodrží. Dokonce nás prostřednictvím svého proroka Malachiáše vyzývá, abychom si ho v této věci vyzkoušeli. Říká, že když budeme dávat desátky, on otevře průduchy nebes a dá nám víc požehnání, než s jakým si budeme vědět rady!

Před lety naše rodina procházela ekonomicky devastujícím bankrotem. Všechno se zhroutilo, naše osobní i podnikové peníze se rozplynuly, a my museli živit malé děti. Do té doby jsme ve své víře byli vlažní, ale finanční krach nás přivedl tam, kde jsme si nevěděli jiné rady, než spolehnout se na Boha. Když uprostřed toho období Bůh naše srdce nasměroval k dávání desátků, báli jsme se. Jedna věc je dávat desátky, když peníze tečou, ale je to pocitově obrovský skok v situaci, kdy potřebujeme každý desetník, jen abychom udrželi nos nad vodou. 

Pořád si pamatuji ten pocit odevzdání a jak jsme Boha prosili, aby sám sebe dokázal. Neměli jsme na pohonné hmoty a na jídlo ani na týden, ale dali jsme i tak. Pak mi jednou večer v kostele jedna známá podala šek se slovy, že vždycky dává někomu, kdo se ujme psa (což jsme my nedávno udělali). K našemu úžasu to bylo dost, abychom to ten týden zvládli. Její dar jsme cítili jako z čistého nebe, a naši víru to povzbudilo.

Tím netvrdím, že když začneš dávat desátky, Bůh ti od cizích lidí pošle šek. Ale říkám tím, že když předáš kontrolu nad svými financemi Bohu, a rozhodneš se dát ho na první místo, on na tebe vylije své požehnání tak, jak to předvídat vůbec nemůžeš.