Jak ukázat empatiiUkázka

Kdy Ježíš nemusel plakat 

To, proč je Ježíš tak pozoruhodný, je skutečnost, že opustil naprostou dokonalost nebe, aby nám na zem přinesl pomoc. Přišel na zem, aby se narodil jako člověk a zažil těžkosti, které k tomu patří. A v tom byl schopný mít pochopení pro lidi ve svém okolí.

Jan 11 vypráví příběh o několika Ježíšových přátelích. Hodně se sblížil se třemi sourozenci Marií, Martou a Lazarem. U Jana 11:5 se dovídáme, že je miloval. Kromě vztahů, které Ježíš měl se svými učedníky, tito tři možná byli jeho nejbližší přátelé. A tak by dávalo smysl, že když se Ježíš dověděl o Lazarově nemoci, okamžitě by k němu přispěchal, že? Nepřispěchal. Čekal dva dny. A tyto dva dny byly pro Marii a Martu srdceryvné. 

Ale Ježíš celou tu dobu znal Boží plán. Věděl, že ta nemoc “není k smrti” (Jan 11:4) a že ho půjde “probudit” (Jan 11:11). Ježíš se netrápil tím, že Lazar byl v hrobě už čtyři dny. Viděl celkový obraz už od začátku a v pravý čas se nakonec za Marií a Martou vypravil. Tady je, co proběhlo mezi Ježíšem a Marií:

Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel." Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen se zeptal: "Kam jste ho položili?" "Pojď se podívat, Pane," řekli mu. Ježíš se rozplakal. Jan 11:32-35

Ježíš se rozplakal. Nejkratší verš v Bibli a přesto toho tolik o našem Zachránci vypovídá. Zdůrazňuje, že Ježíš byl plně Bůh a plně člověk. Věděl, že Lazar nezůstane mrtvý, a také že život jeho následovníků po tomhle už nikdy nebude stejný. A přesto plakal. Cítil s nimi jejich bolest a cítil i svou vlastní. 

Někdy jsme svědky těžkých věcí. Vidíme někoho trpět, ale spokojuje nás, že na druhé straně věčnosti jim bude líp. Může to být kamarád, komu pomáháme, nebo dítě, které vychováváme. Vidíme celkový obraz a dokonce máme i ponětí, co se z toho vyvine. Ale v takových chvílích místo abychom se pokoušeli všechno vylepšovat, potřebujeme se uklidnit a posadit se s trpícím člověkem, i když to není příjemné ani pohodlné. Náš Zachránce to tak dělal. 

Empatie do lidského uzdravování vdechuje život. Buďme tím dechem naděje pro někoho, kdo potřebuje jen to, aby ho někdo v jeho temnotě viděl.