Bitevní pole v naší mysliUkázka

Podezřívavost

Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. - 1. Korintským 13,4–8

Pro většinu z nás jsou tyto verše dobře známé, sama musím ale přiznat, že žít tato slova pro mě nebylo vždy snadné. V dětství jsem tento druh lásky nezakusila, místo toho jsem se naučila být vůči lidem podezřívavá. Naučila jsem se, že motivům druhých lidí nelze důvěřovat.

Když jsem byla starší, poznávala jsem různé lidi, jejichž jednání mé obavy jen potvrzovalo. Dokonce i jako mladá křesťanka jsem prožila mnohá zklamání kvůli špatným motivům některých lidí v církvi. 

Určitě je moudré dávat si pozor na motivy jednotlivých lidí. Musíme však být opatrní, aby podezřívavost neměla negativní vliv na naše postoje vůči druhým. Přílišná podezřívavost může nakazit naši mysl a negativně ovlivnit naši schopnost milovat a přijímat druhé lidi. Představme si následující situaci.

Po shromáždění k tobě přijde kamarád a řekne: „Víš, co si o tobě myslí Doris?“ Pak ti popíše všechny podrobnosti o tom, co Doris řekla. První problém je, že opravdový přítel by takové věci nikdy nešířil dál. Druhým problémem je, že naše podezřívavá mysl začne věřit něčemu, co pochází z úst třetí osoby.

Když si vpustíme do mysli jedovaté myšlenky o někom jiném, zrodí se v nás podezřívavost. Tehdy si satan začíná v naší mysli budovat pevnost. Pokaždé, když Doris něco řekne, podezřívavost se ozve a nás napadne: Co tím vlastně chtěla říci? Nebo když se k nám chová pěkně, začneme si klást otázku: Co ode mě očekává?

Přesně takto jedná satan. Když se mu podaří zasít do nás podezřívavost vůči ostatním, může nás okrást o důvěru v to, co říkají. Pokud prožijeme více takovýchto zranění, může ďábel nakazit naši mysl takovým způsobem, že začneme přemýšlet, co všechno se asi za našimi zády děje.

Vraťme se k našemu příkladu. Představ si, že jednoho dne Doris sedí v církvi jen několik řad před tebou, tleská rukama a chválí Pána. Pomyslíš si: Jaké pokrytectví!

Pak Duch svatý usměrní tvé myšlenky a upozorní tě, že si během chval pěstuješ negativní pocity vůči ní. Neříkal Ježíš, že se máme smířit s druhými, a pak teprve přinést svůj dar? (viz Matouš 5,24).

Pokud tě tato slova usvědčí, přistoupíš k Doris a omluvíš se za špatný postoj, který jsi vůči ní měl. Z jejího pohledu vyčteš, že ji to velmi překvapilo. Tehdy si uvědomíš, že jsi jednoduše udělal chybu. Špatně sis vyložil informace, které ti o ní kamarád předal, a dovolil jsi ďáblu, aby uškodil tvému vztahu s nádhernou a zbožnou ženou.

To je velmi dobrý příklad, jak může podezřívavost ochromit naše vztahy, svést nás na špatnou cestu a okrást nás o radost. Proto je tak důležité, abychom v sobě měli lásku, o níž se píše ve třinácté kapitole Prvního listu Korintským.

Chvíli mi to trvalo, než jsem ve vlastním životě zvítězila nad podezřívavostí, nakonec jsem se ale naučila, že když milujeme druhé Boží láskou, není v našem životě pro podezřívavost místo.

„Pane, děkuji Ti, že mě učíš vítězit nad podezřívavostí a ukazuješ mi, jak mohu milovat druhé Tvou láskou. Ježíši, děkuji Ti, že se mnou máš trpělivost a jsi mým příkladem. Amen.“