Když Boha nechápešUkázka

Najít pokoj v napětí

Slova pokoj a napětí působí jako protiklady, že? Je těžké prožívat pokoj v napjaté situaci. Ale jako následovníci Pána Ježíše můžeme prožívat pokoj i tehdy, když nám připadá, že se nám situace vymkla z ruky, protože Boží přítomnost nám přináší pokoj...dokonce i ve chvílích, kdy na své otázky nedostáváme odpovědi.

Tady je rychlý přehled: směrem k Bohu vždycky budeme mít otázky. On je vševědoucí, všemocný a vsudypřítomný Stvořitel vesmíru. Pána Boha vždycky bude obklopovat tajemství. A není to snad právě to, co chceme? Opravdu chceme vědět, pochopit a plně uchopit Boha i jeho cesty? Nestojíme snad o to následovat Boha, který je větší, chytřejší, moudřejší a inteligentnější než my? Nebo bychom snad chtěli vědět všechno, co ví On? Ono je to tak, že kdybychom znali všechny odpovědi, vůbec bychom Ho nepotřebovali. 

Když se nad tím zamyslíš, pochybovat o Bohu a páčit z něj odpovědi svědčí o jisté aroganci z naší strany. Když si totiž člověk začne myslet, že ví, co je nejlepší, nebo že ví víc než sám Stvořitel celého vesmíru, je to absurdní. Ano, někdy na něj útočíme otázkami, protože prožíváme bolest nebo jsme si mysleli, že náš plán byl docela dobrý. Navrhli jsme, aby náš drahý byl uzdraven nebo aby nemoc zmizela, nebo aby přírodní katastrofy skočily. To všechno nám připadá logické a dobré, tak proč by to tak nemělo připadat Bohu?

A právě tady v tom je napětí. Je to očividné, že? Někdy to prostě neodezní a my se potřebujeme rozhodnout prožívat pokoj, která dává Ježíš, navzdory skutečnosti, že na některé otázky se nikdy nedozvíme odpovědi. To nedílně patří k životu křesťana tam, kde naše víra narazí na krizi. Pak se rozhodneme buď se víc přimknout k Bohu a spolehnout se na něj, nebo se k němu obrátíme zády, naštveme se a od své víry odkráčíme. Když opustíme víru, přinese nám to dvojnásobné trápení. Není tedy lepší prožívat Boží pokoj i uprostřed bolesti a otázek, než zůstávat sami jen se svými otázkami a bez jeho pokoje? 

Možná bychom místo pochybností o Bohu měli víc pochybovat o způsobech světa. Často příliš rychle uvěříme pochybám, které kolem sebe slýcháme a možná si je říkáme i sami, a přesto ten jediný, o kom vlastně pochybujeme, je Ten, který stvořil svět. Proč místo pochybností o Bohu nemůžeme pochybovat o tom, co říkají lidé nebo co si sanu říkáme v samomluvě? Čemu popřejeme sluchu a čemu věříme způsobí, že buď budeme o Bohu pochybovat, nebo se k němu obrátíme. 

Proto se k němu rozběhni i se svými otázkami, strachem, pochybami a obavami. On to zvládne. A když to uděláš, zažiješ Boží pokoj a současně se probojuješ svými pochybami s tím, že necháš vyrůst svou důvěru v Něj. Na konci dne popros Boha, aby se ti zjevil a dovol, aby jeho pokoj obnovil tvou mysl i uprostřed napětí nezodpovězených otázek.