Truchlení s nadějí Ukázka

Různé ztráty 

Když slyšíme slovo zármutek, často to pro nás znamená ztrátu člověka. I když to je významná část ztrát, není to jediná možnost. Jsou různé ztráty a budí různé pocity. Některé jsou náhlé a nečekané, jiné jsou předvídatelné. Denně o něco přicházíme a rmoutí nás to bez ohledu na to, jak velké nebo malé ztráty to jsou. I předvídaná smrt, ztráta snu, období, myšlenky nebo přátelství nás mohou uvést do mimořádného smutku. Podívejme se tedy na několik typů ztrát, které tu na zemi prožíváme. 

Ztráta někoho milovaného
Vztahy jsou předrahý Boží dar. Bůh si přeje, abychom milovali lidi a užívali si jich. Ztráta života patří mezi nejtěžší ztráty, protože je definitivní a nelze to zvrátit. V 1 Tesalonickým 4,13 se dozvídáme, že věřící v Ježíše budou truchlit jinak než lidé, kteří nemají naději. Ten verš nás nevybízí, abychom byli silní a netruchlili. Apoštol Pavel říká, abychom truchlili, ale s nadějí. Je možné hluboce truchlit a současně plně prožívat Kristovu radost, protože víme, že se jednou se svými drahými spoluvěřícími zase sejdeme.

Ztráta snu
Když se naše sny a naděje neuskuteční tak, jak jsme si přáli nebo se dokonce rozplynou, zmocní se nás smutek. Pochybujeme a ptáme se, jestli se nám vůbec někdy stane něco dobrého. Je v pořádku cítit zklamání, když jsme nedostali, co jsme si přáli. Ale právě v takovou chvíli můžeme přesměrovat svůj pohled a vzhlížet k Pánu Ježíši a sledovat, jak bude upevňovat naši víru. Naše sny nám můžou připadat úžasné, ale Boží sen o tom, jak nás chce tady na zemi používat, daleko přesahuje náš omezený pohled. 

Ztráta nějakého období
Ohlížet se zpět na svůj život je dost běžné. Ať už tklivě vzpomínáme na období, kdy jsme byli hvězdou ve sportu nebo jestli si přejeme, aby naše děti byly ještě malé, je to bolestné. Ale takový je život—pořád jde dál, i když si to nepřejeme. Při vzpomínání na uplynulá období za ně děkujme Bohu, a pak se radujme z budoucnosti, kterou nám Bůh dává. Protože s novou fází života přichází i nové radosti.

Můžeme prožívat ty největší výšiny, ale také můžeme procházet temnými údolími. Čím víc milujeme, potřebujeme, doufáme a závisíme na někom nebo něčem, tím víc to bolí. Intenzita zármutku se bude odvíjet od toho, kolik nadějí jsme do té ztracené "věci" vkládali. Jsme-li v procesu truchlení trpěliví, spolehněme se, že Pán Bůh si ho použije ke své slávě a pro naše dobro.