Jak s biblickou moudrostí rozvíjet vedeníUkázka

Nabídni životu své zbytky

Stalo se ti někdy, že jsi doufal nebo se modlil za víc času pro daný den? Je toho potřeba zvládnout tolik a je na to tak málo času! Zatínáš zuby a dřeš se, a když tě to zmáhá, uvědomuješ si, že bez ohledu na to, co všechno děláš, nikdy to není dost. Mohl bych uvádět jeden příklad za druhým, ale hádám, že víš, o čem mluvím a můžeš se s tím ztotožnit. Ale nejsi to jen ty. Ve vedení to je běžné a je to normální životní úkaz. Nikdy není dost času.

V týmu mám jednoho vynikajícího vedoucího, a ten s tímhle přichází pravidelně. Říkejme mu třeba Honza. Vždycky říká, že svým projektům věnuje 120-150% úsilí i času. Říkává, že “tomu dává všechno.” Jako jejich vedoucímu se mi líbí, když se členové týmu plně zapojují a vydávají ze sebe to nejlepší. Na druhé straně si musíme uvědomit, jak důležitá jsou naše slova, příběh, který vytvářejí, a nastavení v hlavě, které budují. Neexistuje nic takového jako věnovat něčemu víc než 100%. Prakticky je to nemožné, proto takhle jazyk nepoužívejme. 

Onehdy mne tento koncept vedl k rozhovoru s “radikální otevřeností”. Chtěl jsem víc ozřejmit otázku toho, co potřebujeme v přístupu k životu a práci, a do toho patří i naše energie a úsilí. A že u toho člena mého týmu pohled na úsilí, které přinášel, bylo pokřivené a potřebuje poněkud upravit. Nakonec jsem Honzu vyzval, aby nabídl životu své zbytky. 

Ano, čteš to dobře. Doporučuji a věřím, že to je požadavek, který pomůže rozvíjet vedoucí schopnosti přiměřeně tím, že životu nabídnu své zbytky! Vím, že to je kulturně v naprostém rozporu se vším, co se učíme a vším, čím nás svět bombarduje, ale vyslechni mne. Když život dostane naše zbytky, je to jen proto, že Bůh dostal naše prvotiny a to nejlepší. Udělej si čas na to, abys tohle nechal rozezvučet ve své mysli i duši. Naše první a nejlepší by mělo jít do vztahu s Bohem. Tečka.

V celé Bibli čteme o Božím požehnání a jeho náklonnosti k nám. Ale zapomínáme, že Bůh je žárlivý a touží po hlubokém vztahu s námi. Tento koncept na mne doslova vyskočil z monitoru, když jsem četl Římanům 12. Pavel vyzývá Římany, aby “vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť,” a říkal jim, že to bude jejich “pravá bohoslužba.” Každičkou svou částečku bychom měli přinášet Bohu jako oběť. To je naše bohoslužba. Bůh by v našem životě měl být první a dostávat to úplně nejlepší. 

Vážně si prozkoumej svůj den. Přivstaneš si ráno, aby sis zacvičil, ale během dne sotva najdeš chvilku pro Boha? Nezastiňují tvoje pracovní priority Boha? Prožíváš takové vztahové vytížení, že ti brání trávit čas s Bohem? Bez ohledu na to, co to je, vyzývám tě, předstup před Boha a dej mu to svoje absolutně první a nejlepší, tak aby On mohl následně rozmnožit a distribuovat tvoje přebytky. 

To je něco, co vím jistě. Když přineseš své první a nejlepší Bohu, on se chopí tvých zbytků a požehná jim tak, že to plně nepochopíš. Krysí závod, v němž se nacházíme, lze vyřešit jen tak, že dáme víc prostoru Bohu, ne sobě. Podívej se nově na svůj žebříček hodnot, a pusť se do toho ještě dnes.

Bože, když se dnes nořím do tvého Slova, dopřej mi vidět, čemu skutečně věnuji svůj čas, jak mám uspořádané priority a kde moje touhy a přání nejsou v souladu s tvou vůlí. Dávej mi svou milost a přízeň, Pane, abych věci viděl tak, jak je vidíš ty, a aby mi tvoje Slovo pronikalo do srdce i ducha.