Duch svatý – Jsme hořlaví, nebo ohnivzdorní?Ukázka

Už nikdy obyčejný

Boží oheň, který pochází ze křtu v Duchu svatém, mění váš status, takže už nejste obyčejní, ale neobyčejní. Přijímáte Boží pověření a úkol, takže už nežijete pro sebe – své obavy a ambice vydáváte jemu a přijímáte Boží záměr. Stává se z vás vyvolená nádoba.

Mojžíš křoví a houští vídal dennodenně 40 let. Když je míjel, nezíral na ně ani je nestudoval. Pouštní křoví není nápadné, opečovávané, barevné ani plné květů. Spíše je nehezké. Ale Bůh si jedno z nich vybral – samo o sobě bylo úplně obyčejné – a udělal z něj něco neobyčejného. Rozhořely se na něm plameny, ale keř sám jimi nebyl stravován (2. Mojžíšova 3,2). A pak z něho Bůh promluvil – z hořícího keře zazněl hlas. Mojžíš byl v určitém smyslu také jako takový keř – obyčejný, a dokonce v nízkém postavení. Byl jen kouskem dřeva zmítaného ve vlnách – uprchlý vrah bez budoucnosti skrývající se před zákonem. Byl pouhým pastýřem a „všichni pastýři ovcí jsou totiž Egypťanům odporní“ (1. Mojžíšova 46,34).

 A Mojžíš viděl, jak onen keř hoří, ale není stravován na popel. Neměl tušení, že nadchází okamžik, kdy se jeho život změní. Ze zvědavosti tam zabočil, aby si div prohlédl, a užasle na něj zíral. Poté z keře jeden Boží plamen odskočil a přenesl se Mojžíšovi až do duše. Smrtelný Mojžíš se stal mužem plamene. „On činí … své služebníky plamenem ohně“ (Židům 1,7). Když se jednoho dne zabočíte podívat na hořící keř, nezůstanete obyčejní.

„Evangelizace je jako ohnivý kočár na planoucích kolech se zapáleným poslem hlásajícím žhavou dobrou zprávu.“ Reinhard Bonnke