Láska je OsobaUkázka

“Lásku hned tak něco nevyprovokuje, ani se rychle neurazí.” 1 Korintským 13:5 překlad verze TPT

Nechat se vyprovokovat je znak nelásky? No páni! Boží láska je vysoký standard. 

Podráždění je vidět v řeči těla a prosakuje nám z postojů. Ale nejvíc prosvítá ze slov. Podráždění je spoušť, červená kontrolka, která nás vybízí použít moc Ducha sebeovládání k zadržení tvrdých slov. Láska se rozhoduje přehlédnout zlost.

Urazit se je silný pocit - naštvání, které šlo do hloubky a zapustilo kořeny. Je smutné, že k urážení nejvíc dochází v našich nejbližších vztazích. Vyřknou se bolavá slova, tvrdé jednání následuje, a uraženost se stává kamenem, který se rozhodneš zvednout a nést, což ti zraňuje srdce a ničí vztah. 

Naše zranění obvykle mají konkrétní tvář, a právě tam namíříme svůj hněv. Potřebujeme něco hmatatelného, někoho konkrétního, abychom na něj zaměřili svou uraženost a zklamání. Znovu si jako kus filmu přehráváme své urážky a znovu si podrobně opakujeme utržené rány a lámeme si hlavu, jestli jsme něco mohli říct nebo udělat jinak. Ocitáme se v pasti zacykleného myšlení, které nás vždycky znovu přivede zpátky k okamžiku urážky, kde naše mysl a myšlenky stravuje to, co už se stalo a nejde to změnit. Nedává nám to smysl, tak se pokoušíme prouvažovat se mukami a představujeme si svou spravedlnost. Ale uvažováním ta bolest neskončí ani neodezní. Naše uraženost se prohlubuje a často po spirále končí v hořkosti.

V našem světě bují hořkost a vzdor. Názory se staly dělící čárou místo prostorem otevřené diskuze. Ztratili jsme schopnost mít v úctě i jiné pohledy na věc než ten svůj.

Jak se můžeme zbavit své uraženosti a milovat lidi, kteří nám ublížili? 

Jediný způsob osvobození z uraženosti je vynést ji na světlo, tedy přiznat incident a pojmenovat ho. Pak udělej to, že se zbavíš svého břemene tím, že upustíš to těžké a vysilující kamení do Božích rukou a jednáš ze své víry v Něj. Nezapomínej, že není slepý k tomu, co se přihodilo. Spravedlnost je v jeho rukou a děje se podle jeho časového programu. Popros Boha, aby bolest z utržených ran nahradil svou uzdravující přítomností. Přijmi jeho lásku výměnou za svou bolest.

Uraženost a urážky způsobují rozdělení, ale láska je most. Láska udržela Ježíše u stolu se zrádcem. A láska mu umyla nohy. (Jan 13)

Odpustit štvaní a urážky je praxe, kterou budeme muset uskutečňovat znovu a znovu, protože skutečné odpuštění se zřídka odehraje v okamžiku. Ale láska tu je pořád - Bůh s námi. 

Když čelíš tomu, jak se ti v mysli vynořují urážky, zeptej se sám sebe, jak Bůh vidí člověka, který se proti tobě provinil. Prostá a hodně účinná otázka, která mně pomohla v mém zranění, je: přeji si, aby on žil navěky oddělený od Lásky? Představit si sebe spolu s ním v ráji mi pomohlo najít soucit a proměnilo mi srdce. Bolestné vzpomínky přetrvávají, ale už nade mnou nemají moc. 

Při modlitbě pozvi Ducha svatého do svého srdce a mysli: “Nebeský Otče, stejně jako jsi odpustil těm, co tě zradili, plivali na tebe a poslali tě na smrt, prosím, odpusť tady tomu člověku, co mi udělal. Možná ani nezná hloubku bolesti, kterou mi způsobil. Prosím, odstartuj ve mně dílo odpuštění, aby se v mém srdci uzdravila rána i uraženost. Obnov moje myšlení, když se budu zaměřovat na tebe místo na svou bolest. Děkuji za tvou velkou lásku ke mně.”

“Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny…” Přísloví 17:9 B21