Proměněný život: OdpuštěníUkázka

Odevzdání

Máme-li skutečně odpustit těm, kteří nám ublížili, musíme se naučit to odevzdat.

Slovo "odevzdání" může patřit mezi ta slova, která lidi nutí být přehnaně citliví. Máme sklon ztotožňovat si to s prohranou bitvou--zamávat bílou vlajkou a dovolit nepříteli, aby nás převálcoval. Ale když se odevzdáme Bohu, můžeme se na věc dívat jinak.

U Boha odevzdání znamená otevřít svou ruku plnou zranění a bolestí, takže Bůh to od nás může převzít. Je plný lásky, slitování a soucitu pro každého z nás. Nemusíme se bát předat mu svou bolest, protože mu můžeme věřit, že bude něžný a bude s naším srdcem zacházet velmi pozorně. 

Odevzdání také znamená, že se vzdáme touhy po pomstě. Je přirozené, že chceme vidět, jak ten druhý nese důsledky svého jednání. Dokonce i Bůh chová spravedlivý hněv proti hříchu a nespravedlnosti. Ale musíme přijmout, že lidské srdce může soudit jedině Bůh. Nemůžeme rozhodovat, jestli ten druhý dostane trest nebo milost, a když se budeme pevně držet své potřeby pomstít se, vyjdeme z toho jen zahořklí.

Jestli chceme najít pokoj, je nutné předat svůj hněv a pýchu Bohu a zaměřit se na svoje vlastní srdce. Odevzdání je vědomé rozhodnutí odložit u Božích nohou svou bolest a touhu to ovládat, a poprosit Boha, aby to udělal za nás. Znamená to říct, že nejsme schopni sami odpustit a potřebujeme Boží pomoc. 

Pro nás jako pro Kristovy následovníky platí, že odevzdávání je něco, co děláme každá den--i když se nám nechce. Někdy, když se propracováváme odpuštěním, potřebujeme Bohu odevzdávat jednu bolest opakovaně. Když se zase ozvou staré pocity, odpouštíme znovu a znovu tak dlouho, až už nás to neznepokojuje. S Boží milostí jde odpustit všechno. 

Odpuštění neznamená, že co se stalo, je v pořádku. Neznamená to, že tomu člověku dál dovolíme vstupovat nám do života a znovu nám ubližovat. A také to nutně neznamená, že si o tom popovídáme tváří v tvář--ten člověk už nemusí být ani naživu, abychom mu odpustili, protože to není o něm. Je to vyznání v určitou chvíli, a to vyznání je mezi námi a Bohem. Je to pozvání, aby do toho Bůh vstoupil, aby nám mohl uzdravit srdce.

Věnuj teď chvilku modlitbě a předej to ublížení, které ti během tomto plánu vystupuje do popředí. Odevzdej to Bohu. Řekni mu, že potřebuješ jeho pomoc, a že mu naprosto věříš, k jakému výsledku to On dovede.