NeklidUkázka

Včera jsme si řekli, že lékem na neklid může být pauza od zdrojů, které neklid způsobují. Zítra si řekneme, jak to jako křesťané můžeme v 21. století udělat. Nejprve si však musíme říct, čím sabat pro dnešní křesťany není. A nejlépe bude, když začneme u původu samotného sabatu.

Když Bůh předal Mojžíšovi na hoře Sinaji Desatero přikázání, nařídil Izraelitům, aby sedmý den v týdnu odpočívali. Toto přikázání bylo jedním ze symbolů Boží smlouvy s Jeho lidem. Vzorem pro sabat byl samozřejmě den, kdy si Bůh sám dopřál den odpočinku během prvních sedmi dnů stvoření. 

Ve Starém zákoně platila během sabatu přísná pravidla a nařízení. Izraelitům bylo například zakázáno zapálit oheň (Exodus 35:3), obstarávat si jídlo (Exodus 16:23-29) a prodávat jídlo na trhu (Nehemiáš 10:31). A trestem za úmyslné znesvěcení sabatu nebylo nic menšího než smrt (Exodus 31:14-15).

Z pohledu zákona dovedli Izraelité postupem času sabat do úplného extrému. V době, kdy Ježíš na Zemi působil, bylo za hřích považováno dokonce léčení. Když v Matoušovi 12 Farizeové viděli Ježíše jak o sabatu léčí a sbírá klasy na poli a napadli jeho zdánlivé protivení se zákonu. Ježíš jim odpověděl “Syn člověka je pánem nad sobotou” (Matouš 12:8), čímž naznačil, že je zde nová smlouva v osobě Krista. Když stejné události popsal Marek, zapsal Ježíšova slova následovně “Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu” (Marek 2:27). Jinými slovy, Ježíš říká, že díky němu už sabat není přikázáním Zákona, je to milosrdný dar pro ty, kdo jsou neklidní. 

Co Ježíš myslel tím, že je teď sabat pro pro člověka? Jak tento dar můžeme prakticky využít? A jak můžeme v současné době pravidelně odpočívat, aniž by to zavánělo zákonictvím a vysávalo z nás život? Na tyto otázky odpovíme v poslední části tohoto plánu.