Ztráta nemá poslední slovoUkázka

Bůh je trpělivý

Když Rutina tchyně Noemi ztrácí svého muže i oba syny, říká lidem svého města: "Neříkejte mi Noemi, Rozkoš má, ale spíš Mara, Zatrpklá - tak trpký úděl mi Všemohoucí dal! S plnou náručí jsem odcházela, Hospodin s prázdnou vrátil mě. Proč říkáte mi Noemi? Hospodin stojí proti mně, Všemohoucí mě sužuje!" (Rut 1:20-21). 

Noemi na svou situaci reagovala stejně jako mnoho dalších. Bolelo ji to a rozhodilo. Jak by mi tohle mohl udělat milující Bůh? Přestože se hodně zlobila, Bůh ji nezavrhl. Ne, ale trpělivě zůstával věrný a nakonec v Boazovi poskytl zachránce pro ni i pro Rut. 

V tomto kratičkém příběhu vidíme, jak nám Bůh věrně dává vše potřebné, dokonce i ve chvílích ztráty. Noemi a Rut měly důvod k zármutku, obě přišly o manžela a Noemi o syny, ale v tom období jim Bůh dal jednu druhé navzájem. Když Noemi naléhá, aby si Rut našla vlastní život, Rut reaguje svou loajalitou k Noemi: "Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe. Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem."

Prostřednictvím té ztráty je také Bůh přivedl zpátky domů, což je dovedlo k Boazovi, který je vykoupí a postará se o ně. A tak zatímco příběh začíná hořkostí Noemi namířenou na Boha, končí její chválou na jeho adresu.

Při čtení těchto oddílů mysli na to, jak se o tebe Bůh postaral uprostřed tvého zármutku. Jak zůstával věrný, přestože jsi měl chvíle hněvu a hořkosti jako Noemi?