Hledání pokojeUkázka

Život bez lítosti

Vzpomínám si, jak jsem pomalu zavěsil telefon a pak jsem během povzdechu řekl: „No, ... stalo se.“ 

Hlas na druhém konci telefonu byl právník, který mě informoval, že moje žena podala žádost o rozvod. 

Žil jsem pod hrozbou rozvodu už několik let. Přesto jsem byl zprávou, kterou jsem dostal, šokovaný. 

Během příštích několika dní se mi srdcem a myslí řítilo mnoho různých emocí a myšlenek. Nechtěl jsem rozvod. Nevěděl jsem přesně, jak postupovat, abych mu zabránil. Nevěděl jsem, komu to mám říct, ani jak bych jim to měl říct. Věděl jsem, že nakonec budu muset sdělit celému sboru církve, kterou jsem pastoroval, a neměl jsem žádnou záruku, jak bude rada nebo členové shromáždění reagovat. Jediná jistota byla tlak na přípravu a přednesení kázání příští neděli.

I když se moje mysl hnala milion mil za sekundu, věděl jsem s absolutní jistotou v srdci tyto pravdy: 

· Bůh nebyl překvapen tím, co mne potkalo.

· Bůh měl nad mým životem kontrolu—dopustil, aby se to stalo pro Jeho účely, jako součást Jeho plánu se mnou.

· Slíbil ve Svém Slově, že mě nikdy neopustí ani nenechá. Slíbil, že bude po mém boku na každém kroku; všechny věci nakonec budou pro můj věčný užitek, pakliže mu nadále budu plně důvěřovat.

Okamžitá fakta této situace vyvolala neklid. Neměnná pravda o Bohu vytvořila pokoj.

Téměř osm let po telefonátu právníka byl rozvod, o který má žena usilovala, soudně proveden.

Lidé mi po letech říkali: „Určitě musíte litovat ztráty svého manželství... že jste selhali v boji za záchranu vašeho manželství... že všechny vaše snahy o usmíření nefungovaly."

Moje vnější reakce byla většinou ticho. Moje skutečná, vnitřní reakce na takové komentáře je: Smutek, ano. Lítost, ne. 

I když jsem smutný, že moje manželství skončilo rozvodem, nežiji s trvalým pocitem lítosti. Proč? Protože lítost má kořeny v nevyřešené vině. Věděl jsem, že mám pokoj s Bohem, a lítost a vina proto nejsou součástí mého života.

Našel jsem nejlepší způsob, jak žít bez lítosti—udržuji si čisté svědomí. Rozhodni se, že budeš žít tak, abys v každém úkolu a vztahu udělal to nejlepší, přičemž se budeš snažit žít zbožně. Rozhodni se důvěřovat Bohu v každé oblasti tvého života—nejen v těch snadných. Rozhodni se Ho poslouchat a dodržovat Jeho přikázání. Rozhodni se plně odpustit ostatním. A vyber si cestu, kterou ti Bůh zjevuje, abys šel.

I když to všechno nikdo nedokáže ve své vlastní moci, s Duchem svatým, který v nás přebývá, se můžeme odvrátit od všech forem pokušení, usilovat o pokoj se sebou a ostatními—a pokračovat v dobrých skutcích, které pro nás Bůh předem připravil.