Žalmy 31:9-24
Žalmy 31:9-24 Bible Kralická 1613 (BKR)
Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
Žalmy 31:9-24 Bible 21 (B21)
Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním, mé údy ochably. Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou! Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám. Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života! Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“ Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají! Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě! Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení! Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky. Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen. Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem. Milujte Hospodina všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají.
Žalmy 31:9-24 Český studijní překlad (CSP)
Nevydal jsi mě do ruky nepřátel, mé nohy jsi postavil na rovné zemi. Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. Trápením mi slábne zrak, duše i tělo. Život mi pomíjí žalem, mé roky vzdycháním, pro mé provinění ochabuje má síla a mé kosti slábnou. Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé předmětem hrůzy; ti, kdo mě venku vidí, přede mnou prchají. Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba. Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život. Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh! Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují! Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím! Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí! Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě! Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky. Požehnán buď Hospodin, neboť mě udivil svým milosrdenstvím v obleženém městě. Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal. Milujte Hospodina, všichni jeho věrní! Pravdivé lidi Hospodin střeží, leč odplácí plně těm, kdo jednají povýšeně.