Žalmy 31:9-24

Nevydal jsi mě do ruky nepřátel, mé nohy jsi postavil na rovné zemi. Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. Trápením mi slábne zrak, duše i tělo. Život mi pomíjí žalem, mé roky vzdycháním, pro mé provinění ochabuje má síla a mé kosti slábnou. Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé předmětem hrůzy; ti, kdo mě venku vidí, přede mnou prchají. Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba. Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život. Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh! Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují! Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím! Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí! Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě! Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky. Požehnán buď Hospodin, neboť mě udivil svým milosrdenstvím v obleženém městě. Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal. Milujte Hospodina, všichni jeho věrní! Pravdivé lidi Hospodin střeží, leč odplácí plně těm, kdo jednají povýšeně.