Marek 9:1-29

Sdílet

Marek 9:1-29 Bible 21 (B21)

A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem. Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl. Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“ Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše. Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘. Potom se ho zeptali: „Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“ On jim odpověděl: „Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví‘. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno.“ Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují. Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho. „Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš. „Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“ „Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi. Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ „Od dětství,“ odpověděl. „Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“ „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“ „Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“ Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“ A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal. Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“ Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“

Marek 9:1-29 Slovo na cestu (SNC)

Někteří z vás, jak tu stojíte, se ještě dočkají mocných projevů Božího království.“ Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vystoupili na vršek hory. Tam, daleko od lidí, se před očima učedníků stala s Ježíšem zvláštní proměna. Jeho tvář ozářila nadpozemská sláva a oděv se skvěl oslnivou bělostí, nedosažitelnou lidskými prostředky. Tu uviděli dva muže, jak s Ježíšem rozmlouvají; byli to Elijáš a Mojžíš. Petr zvolal: „Mistře, jak je dobře, žes nás vzal s sebou! Hned vám třem postavíme přístřeší.“ Ani si vzrušením neuvědomoval, co říká; tak byli tím viděním vyvedeni z míry. Vtom je všechny zahalil oblak a z něho se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se mrak rozplynul, učedníci se rozhlédli, ale kromě Ježíše už nikoho neviděli. Cestou dolů jim Ježíš přikázal, aby o té události nikomu nevyprávěli dříve, než vstane z mrtvých. Slíbili, že o tom zatím budou mlčet, ale vůbec nechápali, co myslel tím, že „vstane z mrtvých“. „Proč učitelé zákona říkají, že dříve než Kristus musí znovu přijít prorok Elijáš?“ otázali se Ježíše. „Ano, nejprve měl přijít Elijáš, aby dal vše do pořádku. A on také přišel a připravil mi cestu. Ovšem, jak je v Bibli předpověděno, naložili s ním, jak se jim zlíbilo. Ale všimněte si, že Písmo hovoří také o Synu člověka, jak musí velmi trpět a upadnout do opovržení.“ Když sestoupili k ostatním učedníkům, našli je obklopené množstvím lidí; mezi nimi byli i učitelé zákona, kteří se s učedníky o něčem dohadovali. Když však uviděli Ježíše, uctivě ztichli a šli mu naproti, aby ho uvítali. „O čem se dohadujete?“ zeptal se jich. Z davu vystoupil jeden muž: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna; je posedlý démonem, který ho připravuje o řeč i sluch. Kdykoliv se ho ten duch zmocní, svíjí se v křeči, skřípe zuby, z úst mu jde pěna a upadá do bezvědomí. Žádal jsem tvé učedníky, aby ho od toho osvobodili, ale nedokázali to.“ „Ach, vy lidé,“ zvolal Ježíš, „jak dlouho bude trvat, než uvěříte? Jak dlouho vás budu ještě snášet a mít s vámi trpělivost? Přiveďte toho hocha ke mně!“ Šli pro něj. Sotva se s však přiblížil k Ježíšovi, chlapec se svalil na zem a svíjel se s pěnou u úst. „Jak dlouho tím trpí?“ otázal se Ježíš otce. „Už od malička. Často byl ve smrtelném nebezpečí, protože ten démon jím smýkal do ohně i do vody. Jestliže je to možné, slituj se a pomoz!“ „Jestli je to možné?“ podivil se Ježíš. „Všechno je možné pro toho, kdo věří.“ „Věřím, Pane, ale pomoz mi věřit víc!“ zvolal otec se slzami v očích: Ježíš si všiml, že se sbíhají další lidé, a tak přikázal: „Duchu, který ovládáš jeho smysly, vyjdi z něho – jednou provždy!“ Mladík vykřikl, ještě jednou se zkroutil křečí a pak ztichl. Démon ho opustil. Hoch však zůstal ležet bez známek života. Davem proběhl šepot, že je mrtvý. Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl jej a on se postavil. Když pak Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: „Proč jsme toho démona nemohli vyhnat my?“ „Zde pomůže jen modlitba a půst,“ odpověděl jim.

Marek 9:1-29 Bible Kralická 1613 (BKR)

I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže. I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti? I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve? On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti. Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm. Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi. A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho. I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu? A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli. A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství. A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel. Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci? I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.

Marek 9:1-29 Český studijní překlad (CSP)

A říkal jim: “Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.” A po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr na to Ježíšovi řekl: “Rabbi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.” Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili. A objevil se oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval hlas: “Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.” A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše. A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená "vstát z mrtvých". A ptali se ho: “Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?” On jim říkal: “Nejprve opravdu přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen? Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.” A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. A hned všichni v zástupu, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho. I zeptal se jich: “O čem se s nimi přete?” A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: “Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.” On jim na to říká: “Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.” I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: “Jak je to dlouho, co se mu to stává?” On řekl: “Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžešli něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.” Ježíš mu řekl: “Můžešli! Všechno je možné tomu, kdo věří.” Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: “Věřím, pomáhej mé nevíře!” Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: “Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!” Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: “Proč jsme ho nemohli vyhnat my?” Řekl jim: “Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu].”