Marek 6:33-56
Marek 6:33-56 Bible 21 (B21)
Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech. Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“ Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli. „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“ Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, a tak se všichni najedli do sytosti. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. A ty chleby jedlo pět tisíc mužů. Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Marek 6:33-56 Slovo na cestu (SNC)
Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali. Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit. Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer.“ „Tak jim dejte najíst vy!“ navrhl Ježíš. „Kde bychom vzali tolik jídla,“ namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup.“ „Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!“ požádal Ježíš. „Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby,“ hlásili mu, když se vrátili. Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa. Vzniklo sto takových skupin. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem. Tak se všichni najedli dosyta a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků. Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc. Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil. Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře. Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera. Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít. Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak. On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“ Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal. Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat. Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou. Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret. Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul. Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné. Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.
Marek 6:33-56 Bible Kralická 1613 (BKR)
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo, Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti. A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky. I jedli všickni, a nasyceni jsou. Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů. A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. A když vyšli z lodí, hned jej poznali. A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl. A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
Marek 6:33-56 Bible 21 (B21)
Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech. Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“ Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli. „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“ Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, a tak se všichni najedli do sytosti. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. A ty chleby jedlo pět tisíc mužů. Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Marek 6:33-56 Český studijní překlad (CSP)
Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem. Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: “Toto místo je opuštěné a je již pozdě. Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.” On jim však odpověděl: “Vy jim dejte najíst!” Řekli mu: “Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?” On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět a dvě ryby.” Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti. Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. Všichni jedli a nasytili se. A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů. A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!” A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé. Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu [a tam zakotvili]. Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.