Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali. Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit.
Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer.“
„Tak jim dejte najíst vy!“ navrhl Ježíš.
„Kde bychom vzali tolik jídla,“ namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup.“
„Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!“ požádal Ježíš.
„Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby,“ hlásili mu, když se vrátili. Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa. Vzniklo sto takových skupin.
Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem. Tak se všichni najedli dosyta a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků. Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.
Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil. Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře. Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera.
Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít. Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak.
On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“ Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal.
Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat. Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.
Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret.
Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul. Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné. Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.