Marek 6:1-29

Sdílet

Marek 6:1-29 Slovo na cestu (SNC)

Pak se Ježíš s učedníky vrátil do svého domovského města Nazaretu. Když přišla sobota, kázal v tamější synagoze, kde mu naslouchalo mnoho lidí. Všichni žasli a říkali si: „Kdepak se to naučil? Kde se u něho vzala ta moudrost? A dokonce dělá i zázraky! Známe ho přece jako tesaře, syna Marie. Jeho bratři jsou Jakub, Josef, Juda a Šimon. A také jeho sestry žijí mezi námi.“ Nemohli se s tím prostě vyrovnat, dokonce se nad tím pohor-šovali. Ježíš jen poznamenal: „Nikde prorok neznamená tak málo, jako ve vlastní obci a rodině.“ Jejich nedůvěra ho zarmoutila a nemohl tam učinit žádný zázrak; jen na několik nemocných položil ruku a uzdravil je. Rozhodl se, že se obrátí k lidem v okolních vesnicích. Potom svolal svých dvanáct učedníků, vysílal je po dvojicích do okolních vesnic a propůjčil jim schopnost osvobozovat lidi z moci zla. Nakázal jim, aby si na cestu kromě hole nic nebrali: žádný chléb, žádná zavazadla, žádné peníze, dokonce ani náhradní obuv nebo šaty. „V každé vesnici se ubytujte na jediném místě, a to tam, kde vás nejprve přijmou. Když vás někde nebudou chtít přijmout ani vyslechnout, jděte pryč a vyklepejte i ten jejich prach ze svých bot; ať mají, co jim patří.“ Vydali se tedy na cesty a všude vyzývali, aby lidé zanechali svých zlých činů, litovali jich a začali žít nový život. Vyháněli démony, nemocné potírali olejem a uzdravovali je. Ježíšův věhlas se šířil a zprávy o něm se donesly až k uším krále Heroda. Někteří lidé říkali, že to ožil Jan Křtitel, proto prý koná takové zázraky. Jiní se zase domnívali, že znovu přišel dávný prorok Elijáš, a další byli přesvědčeni, že prostě povstal nový prorok, jak tomu bývalo za starodávna. Sám Herodes, když se o Ježíši dozvěděl, se polekal: „Je to Jan, kterého jsem dal popravit. Určitě vstal z mrtvých.“ Král dal již dříve Jana zatknout a uvěznil ho ve své tvrzi. Jan mu totiž vytýkal, že odloudil vlastnímu bratru Filipovi manželku Herodiadu. Ta Jana Křtitele za to nenáviděla a ukládala mu o ivot, bez králova souhlasu se však neodvažovala dát ho zavraždit. Věděla, že Herodes si ho vážil jako spravedlivého a svatého člověka a držel nad ním ochrannou ruku. Rozhovory s ním ho sice vždycky jaksi znepokojovaly, ale přesto mu rád naslouchal a někdy se podle jeho slov i řídil. Herodiadě se naskytla příležitost Jana odstranit, když král na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojnictvo a vedoucí osobnosti Galileje. Dcera Herodiady při banketu tančila před hosty a všem se velice líbila. Král byl tak okouzlen, že jí pošetile slíbil splnit jakékoliv přání, i kdyby to měla být polovina království. Dokonce to přede všemi slavnostně odpřisáhl. Šla se tedy poradit se svou matkou a ta ji navedla, aby si řekla o hlavu Jana Křtitele. Rychle se vrátila ke králi a přednesla mu své přání: „Chci, abys mi hned teď dal přinést mísu s hlavou Jana Křtitele.“ Král tím byl otřesen, ale neměl odvahu odvolat, co přede všemi hosty tak okázale slíbil. Poslal tedy do vězení kata, aby Jana sťal. Kat rozkaz splnil a na míse přinesl Janovu hlavu. Děvče ji předalo své matce. Když se to doslechli Janovi učedníci, přišli pro jeho tělo a pohřbili ho.

Marek 6:1-29 Bible Kralická 1613 (BKR)

I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm. I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém. I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz, Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní. A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu. Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili. A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je. A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho. Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků. To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal. Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele. Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu. A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své. To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.

Marek 6:1-29 Bible 21 (B21)

Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je. Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil. Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile. „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“ A tak šli a vyzývali lidi k pokání. Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali. Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“ Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal. Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“ Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka. A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“ Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

Marek 6:1-29 Český studijní překlad (CSP)

Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli. Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: “Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?” A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim říkal: “Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.” A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil. Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. Přikázal jim: “Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky do opasku, ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.” A říkal jim: “Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. A když by vás některé místo nepřijalo a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]” Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání. Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali. Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.” Jiní však říkali: “Je to Eliáš!” Jiní zase říkali: “Prorok -- jeden z těch proroků.” Když to uslyšel Herodes, říkal: “Jan, kterého jsem já sťal, vstal [z mrtvých].” Neboť sám Herodes dal Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. Jan totiž Herodovi říkal: “Nesmíš mít ženu svého bratra!” A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal. Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje. Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: “Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.” A zapřísahal se jí: “O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.” I vyšla a řekla své matce: “Oč bych měla požádat?” Ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele!” A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: “Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!” Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout. Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.