Marek 6:1-29

Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli. Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: “Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?” A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim říkal: “Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.” A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil. Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. Přikázal jim: “Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky do opasku, ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.” A říkal jim: “Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. A když by vás některé místo nepřijalo a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]” Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání. Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali. Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.” Jiní však říkali: “Je to Eliáš!” Jiní zase říkali: “Prorok -- jeden z těch proroků.” Když to uslyšel Herodes, říkal: “Jan, kterého jsem já sťal, vstal [z mrtvých].” Neboť sám Herodes dal Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. Jan totiž Herodovi říkal: “Nesmíš mít ženu svého bratra!” A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal. Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje. Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: “Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.” A zapřísahal se jí: “O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.” I vyšla a řekla své matce: “Oč bych měla požádat?” Ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele!” A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: “Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!” Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout. Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.