Matouš 14:22-36
Matouš 14:22-36 Slovo na cestu (SNC)
Hned potom Ježíš přiměl své učedníky, aby přepluli na druhý břeh, zatímco on propustí shromážděné lidi. Když se zástupy rozcházely, vystoupil Ježíš na horu, aby se o samotě modlil. Strávil tam skoro celou noc. Loď s učedníky stále nemohla dosáhnout druhého břehu, protože vítr hnal vlny proti ní. K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera. Učedníci ho považovali za přízrak a vyděsili se. Ale Ježíš promluvil a uklidnil je: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ Petr zvolal: „Pane, když máš takovou moc, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“ „Tak pojď!“ řekl Ježíš. A tak Petr opustil loď a šel k Ježíšovi. Velké vlny ho však přece poděsily a začal se topit. „Pane, pomoz!“ vykřikl. Ježíš ho rychle zachytil a řekl: „Kde je tvoje víra? Proč jsi pochyboval?“ Vstoupili na loď a vítr se hned utišil. Učedníci před Ježíšem poklekli a vyznávali: „Ty jsi určitě Boží Syn!“ Pak přistáli v genezaretském kraji. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozneslo se to po širokém okolí a odevšad k němu nosili nemocné. Prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout lemu jeho šatu. A kdo se dotkl, byl uzdraven.
Matouš 14:22-36 Bible Kralická 1613 (BKR)
A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů. A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim. Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě. A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval? A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr. Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
Matouš 14:22-36 Bible 21 (B21)
Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“ „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“ „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“ „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl. Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu. Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“ Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Matouš 14:22-36 Český studijní překlad (CSP)
A Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy. A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď již byla od země vzdálena mnoho stadií, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. O čtvrté noční hlídce šel [Ježíš] k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: “To je přízrak!” A strachem vykřikli. [Ježíš] na ně hned promluvil: “Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!” Petr mu odpověděl: “Pane, jsili to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!” On řekl: “Pojď!” Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: “Pane, zachraň mě!” Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: “Malověrný, proč jsi zapochyboval?” A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: “Opravdu jsi Boží Syn.” Přeplavili se a dorazili k zemi u Genezaretu. Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli k němu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.