Lukáš 23:26-56Sdílet

Lukáš 23:26-56 Bible 21 (B21)

Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘ Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘ a kopcům: ‚Skryjte nás!‘ Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty. Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“ Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ Visel nad ním totiž nápis: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“ Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“ Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled. Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli. Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království. Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo. Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. Byl den příprav a blížil se začátek soboty. Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.

Lukáš 23:26-56 Slovo na cestu (SNC)

Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole. Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly. Ježíš se k nim otočil a řekl: „Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi. Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti. Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je. Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?“ Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci. Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici. Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci losovali o jeho šaty. Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: „Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!“ Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali: „Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!“ Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: „Král Židů.“ Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: „Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!“ Ale ten druhý ho okřikl. „Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“ Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: „Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin. Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů. Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!“ A s těmi slovy na rtech zemřel. Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: „Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný.“ Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení. Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly. Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk, nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království. Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše. Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. To bylo v pátek večer, právě před začátkem soboty. Ženy, které provázely Ježíše z Galileje, se připojily k pohřbu. Viděly hrobku i způsob, jakým bylo tělo uloženo. Chtěly je ještě potřít vonnými oleji a mastmi, ale musely to odložit, aby neporušily zákon o sobotě.

Lukáš 23:26-56 Bible Kralická 1613 (BKR)

A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem. I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho. A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás! Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los. I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě. A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly. A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to. A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího, Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo, A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován. A byl den připravování, a sobota se začínala. Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.

Lukáš 23:26-56 Český studijní překlad (CSP)

A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: “Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi. Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: "Blahoslavené jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!" Tehdy začnou "říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!" Protože dělajíli toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?” Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci. A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince -- jednoho po pravici a druhého po levici. [Ježíš říkal: “Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.”] Když si dělili jeho šaty, hodili los. Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: “Jiné zachránil, ať zachrání sebe, jeli ten Kristus Boží, ten Vyvolený.” Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet a říkali: “Jsili ty ten král Židů, zachraň sám sebe.” Byl nad ním i nápis [napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny]: “Toto je král Židů.” Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: “Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!” Ale druhý ho napomínal: “To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.” A říkal: “Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.” [Ježíš] mu řekl: “Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.” Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny, protože se zatmělo slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla. A Ježíš zvolal mocným hlasem: “Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.” Když to řekl, vydechl naposled. Když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: “Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.” A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou. Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, a viděli to. A hle, muž jménem Josef, člen rady [a] muž dobrý a spravedlivý-- ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem -- z židovského města Arimatie, který [také sám] očekával Boží království. Ten přišel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Byl den přípravy a nastávala sobota. Ženy, které s ním přišly z Galileje, ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo. Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje. V sobotu podle přikázání zachovaly klid.