Soudců 8:1-27

Sdílet

Soudců 8:1-27 Bible Kralická 1613 (BKR)

Muži pak Efraim řekli jemu: Co jsi nám to učinil, že jsi nepovolal nás, když jsi táhl k boji proti Madianským? A tuze se na něj domlouvali. Jimž odpověděl: Zdaž jsem co takového provedl, jako vy? Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo? V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového učiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k němu, když mluvil ta slova. Když pak přišel Gedeon k Jordánu, přešel jej, a tři sta mužů, kteříž byli s ním, ustalí, honíce nepřátely. Protož řekl mužům Sochot: Dejte, prosím, po pecníku chleba lidu, kterýž za mnou jde, nebo ustali, a já honím Zebaha a Salmuna, krále ty Madianské. I řekl jemu jeden z knížat Sochot: Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé, abychom dali vojsku tvému chleba? Jimž řekl Gedeon: Z té příčiny, když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskám těla vaše trním a bodláčím z pouště té. I táhl odtud do Fanuel, a podobně mluvil k nim, ale obyvatelé Fanuel odpověděli jemu tolikéž, jako muži Sochot. I řekl obyvatelům Fanuel: Když se navrátím v pokoji, zbořím věži tuto. Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými, takměř patnácte tisíců, všickni, což jich bylo pozůstalo ze všeho vojska národů východních, zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů bojovníků. I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa, udeřil na to vojsko, kteréžto vojsko sobě počínalo bezpečně. Když pak utíkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krále Madianské, Zebaha a Salmuna, a všecko vojsko jejich předěsil. I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce. I jav mládence z obyvatelů Sochotských, vyptával se ho; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho, sedmdesáte sedm mužů. Přišed pak k obyvatelům Sochot, řekl: Aj, Zebah a Salmun, pro něž jste mi utrhali, řkouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé, abychom dali ustalým mužům tvým chleba? Protož vzav starší města a trní s bodláčím z pouště té, dal na nich příklad jiným mužům Sochot. I věži Fanuel rozbořil, a pobil muže města. Potom řekl Zebahovi a Salmunovi: Jací to byli muži, kteréž jste pobili na hoře Tábor? Odpověděli oni: Takoví jako ty, jeden každý na pohledění byl jako syn královský. I dí: Bratří moji, synové matky mé byli. Živť jest Hospodin, byste byli živili je, nepobil bych vás. Tedy řekl k Jeter prvorozenému svému: Vstaň, pobí je. Ale mládenček nevytáhl meče svého, proto že se bál, nebo byl ještě mládenček. I řekl Zebah a Salmun: Vstaň ty a oboř se na nás, nebo jaký jest muž, taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvůj, také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských. I odpověděl jim Gedeon: Nebuduť já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn můj, Hospodin panovati bude nad vámi. Řekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo náušnice zlaté měli, proto že Izmaelitští byli.) I odpověděli: Rádi dáme. A prostřevše roucho, metali na ně každý náušnici z loupeží svých. Byla pak váha náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotů zlata, kromě halží a zlatých jableček, i roucha šarlatového, kteréž na sobě měli králové Madianští, a kromě halží, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. I udělal z toho Gedeon efod, a složil jej v městě svém Ofra. I smilnil tam všecken Izrael, chodě za ním, a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem.

Soudců 8:1-27 Bible 21 (B21)

Efraimští muži potom Gedeonovi řekli: „Cos nám to udělal? Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat s Midiánci?“ A dali se s ním do ostré hádky. On jim však odpověděl: „Co jsem vlastně dokázal ve srovnání s vámi? Není snad efraimské paběrkování lepší než abiezerské vinobraní? Bůh vydal midiánské velitele Oreba a Zeeba do vašich rukou. Co jsem já zmohl ve srovnání s vámi?“ A po těch slovech se na něj přestali hněvat. Gedeon pak zamířil k Jordánu a se svými třemi sty muži jej překročil. Protože byli vyčerpáni pronásledováním, řekl obyvatelům Sukotu: „Prosím, dejte mým mužům nějaké pecny chleba. Pronásleduji midiánské krále Zebacha a Calmunu a mí muži jsou už vyčerpaní.“ Sukotští vůdcové mu ale odpověděli „To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvému vojsku dávat chleba?“ „Až mi Hospodin vydá Zebacha a Calmunu do rukou,“ prohlásil Gedeon, „za tohle vás nechám zmrskat pouštním trním a bodláčím!“ Vydal se odtud vzhůru do Penuelu a požádal tam o totéž. Penuelští mu ale odpověděli stejně jako předtím Sukotští. Gedeon proto Penuelským řekl: „Až se vrátím jako vítěz, zbořím tuhle věž!“ Zebach a Calmuna byli se svými vojsky v Karkoru. Z tábora východních národů zbylo jen asi 15 000 mužů; 120 000 bojovníků padlo. Gedeon táhl cestou kočovníků na východ od Nobachu a Jogbehy a překvapil jejich tábor nečekaným útokem. Oba midiánští králové Zebach a Calmuna se dali na útěk, ale on se pustil za nimi, zajal je a celé jejich vojsko rozprášil. Gedeon, syn Joašův, se vracel z boje přes průsmyk Cheres. Chytil tam jednoho mládence ze Sukotu a ten mu při výslechu vyjmenoval 77 sukotských vůdců a stařešinů. Když potom Gedeon přišel k sukotským mužům, řekl: „Tady je Zebach a Calmuna, kvůli kterým jste se mi vysmívali: ‚To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvým vyčerpaným mužům dávat chleba?‘“ Pak ty stařešiny města vzal a dal Sukotským za vyučenou pouštním trním a bodláčím. V Penuelu pak zbořil věž a pobil měšťany. Potom se obrátil k Zebachovi a Calmunovi: „Co to bylo za muže, které jste pobili na hoře Tábor?“ „Byli ti podobní,“ odpověděli. „Každý z nich vypadal jako královský syn.“ „To byli mí bratři, synové mé matky!“ zvolal Gedeon. „Jakože je živ Hospodin – kdybyste je nechali naživu, nezabil bych vás!“ Načež řekl Jeterovi, svému prvorozenému: „Pojď, zabij je!“ On ale nebyl s to vytasit meč, protože se bál; byl to ještě chlapec. Zebach a Calmuna řekli Gedeonovi: „Pojď, udělej to sám. Muž se pozná podle síly!“ Přistoupil tedy a oba je zabil. Vzal si také ozdobné půlměsíce z krků jejich velbloudů. Izraelci potom Gedeona vybízeli: „Vládni nám – ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!“ Gedeon jim odpověděl: „Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin.“ Potom dodal: „Mám na vás jen tuto prosbu: Každý mi ze své kořisti dejte jednu náušnici.“ (Našli u nich totiž zlaté náušnice, neboť to byli Izmaelité.) „Rádi dáme!“ odpověděli mu. Rozprostřeli plášť a každý tam hodil náušnici ze své kořisti. Nakonec ty zlaté náušnice, které si vyžádal, vážily 1 700 šekelů, nepočítaje ony půlměsíce a přívěsky a purpurová roucha midiánských králů ani náhrdelníky z krků jejich velbloudů. Gedeon z toho pak udělal efod a vystavil ho ve svém městě, v Ofře. Celý Izrael tam za ním chodil modlářsky smilnit, takže se Gedeonovi i jeho domu stal pastí.

Soudců 8:1-27 Český studijní překlad (CSP)

Avšak efrajimští muži mu řekli: Jak jsi to s námi jednal, že jsi nás nezavolal, když jsi šel do boje s Midjánci? A silně se s ním přeli. Nato jim odpověděl: Co jsem teď učinil takového jako vy? Což nejsou Efrajimovy paběrky lepší než Abíezerovo vinobraní? Do vaší ruky dal Bůh midjánská knížata Óréba a Zéba. Co jsem mohl udělat jako vy? Tehdy ochabl jejich hněv proti němu, když promluvil tato slova. Gedeón přišel k Jordánu a prošel jím se třemi sty muži, kteří byli s ním, vyčerpaní, pronásledující nepřítele. Požádal tedy muže ze Sukótu: Dejte, prosím, po bochníku chleba lidu, který jde v mých stopách, protože jsou vyčerpaní. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu. Ale sukótská knížata odpověděla? Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvé armádě chléb? Nato Gedeón řekl: Za tohle zmlátím vaše tělo stepním trním a bodláky, až dá Hospodin Zebacha a Salmunu do mé ruky. Vystoupil odtamtud do Penúelu a promluvil k nim podobně. Muži z Penúelu mu odpověděli stejně, jako odpověděli muži sukótští. Také mužům v Penúelu řekl: Až se v pokoji navrátím, strhnu tuto věž. Zebach a Salmuna byli v Karkóru a s nimi jejich vojska, okolo patnácti tisíc, všichni, kteří zbyli z celého vojska synů východu. Padlých bylo sto dvacet tisíc mužů schopných tasit meč. Gedeón vytáhl cestou těch, kdo přebývají ve stanech na východ od Nóbachu a Jogbohy, a přepadl tábor, právě když ten tábor spočíval v bezpečí. Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Zajal oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, a celé vojsko uvedl v paniku. Když se Gedeón, syn Jóášův, vracel z té bitvy od svahu Cheresu, zajal mládence ze sukótských mužů, vyptával se ho a on pro něho sepsal knížata Sukótu a jeho starší, sedmdesát sedm mužů. Pak přišel k sukótským mužům a řekl: Zde jsou Zebach a Salmuna, pro které jste mě hanobili slovy: Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvým unaveným mužům chléb? A vzal starší toho města a stepní trní a bodláky a dal jimi sukótským mužům za vyučenou. Strhl i věž v Penúelu a zabil muže toho města. Potom se zeptal Zebacha a Salmuny: Jak vypadali ti muži, které jste zabili na Táboře? Odpověděli: Jaký jsi ty, takoví byli oni, všichni podle vzezření královští synové. On řekl: To byli mí bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin: Kdybyste je nechali žít, nezabil bych vás. A Jeterovi, svému prvorozenému, řekl: Vstaň, zabij je. Ale ten chlapec nevytáhl svůj meč, neboť se bál. Byl totiž ještě malý. Tu řekl Zebach a Salmuna: Vstaň ty a zasáhni nás, vždyť jaký muž, taková jeho síla. Gedeón tedy vstal, zabil Zebacha a Salmunu a vzal si půlměsíčky, které měli na šíjích jejich velbloudi. Izraelští muži pak Gedeónovi řekli: Vládni nad námi ty i tvůj syn a také tvůj vnuk, protože jsi nás zachránil z ruky Midjánců. Ale Gedeón jim odpověděl: Nebudu nad vámi vládnout já, ani můj syn nad vámi nebude vládnout. Nad vámi bude vládnout Hospodin. Gedeón jim dále řekl: Dovolte mi přednést vám prosbu: Dejte mi každý kroužek ze své kořisti. Měli totiž zlaté kroužky, protože tamti byli Izmaelité. Oni odpověděli: Rádi dáme. Rozprostřeli plášť a hodili tam všichni kroužek ze své kořisti. Váha těch zlatých kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata mimo ty půlměsíčky, náušnice a roucha z purpuru, která měli na sobě midjánští králové, a mimo náhrdelníky, které visely na šíjích jejich velbloudů. Gedeón z toho udělal efód, postavil ho ve svém městě, v Ofře, a všichni z Izraele tam za ním chodili smilnit, takže se stal Gedeónovi a jeho domu léčkou.